- vlídné úřednice a starosty na obecních a městských úřadech;
- prázdné knihovny a rozumné knihovnice;
- cukrárny plné důchodců, jejichž pozvání na božskou Pavlovu jsem prostě nedokázala odolat;
- zahradníka věřícího v Boha, který dochází do rodin a šíří slovo Boží navzdory chrámu Páně, který se před jeho očima pomalu rozpadá;
- kočku, která na zvonek vybíhá k vrátkům a přivítala mě, jak to dělají v jiných zahradách psi;
- přátele hrající na zápraží kanastu a spoustu grilujících rodin;
- podnikatele, kteří ztratili víru v demokracii a letos poprvé nebudou volit;
- pána se sekačkou, sekajícího nejen svůj, ale i obecní a veřejný pozemek;
- šarmantního Roma s cigaretou a s urovnaným pohledem na svět, který volil, volí a vždycky bude volit, protože jinak by si nemohl stěžovat.
Takhle vypadá normální svět. Tady jsem své volební heslo nemusela nikomu vysvětlovat.
Je ovšem taky plný frustrace a naštvání a smutku. Slyším to ze všech stran. A chápu to. I všechny ty strachy a obavy.
A kde všude jsem tohle právě zažila? V Blovicích, v Biřkově, ve Vřeskovicich, v Louňové, v Hradci u Stoda, v Bukové a v Holýšově. Všude, kam se ráda budu vracet.
Co jsem u vás v posledních dnech zažila?
Publikováno: 15. 7. 2022