Poznámky k vystoupení k tisku č. 56 – zřízení nové instituce dětský ombudsman
Potřebujeme nový centrální úřad? Vždyť ani nevíme, kolik lidí bude v této instituci pracovat a kolik to bude daňové poplatníky stát.
- Nemusíme ho zřizovat. Pařížské principy (rezoluce Valného shromáždění OSN) pro nás nejsou závazné.
- Co budou úředníci dělat? Dětský VOP má být monitorovací orgán. Vskutku něco takového akutně potřebujeme? Cožpak my nevíme, jaká je situace dětí?
- Druhý úkol dětského VOP bude přijímat oznámení od dětí. Rodinní advokáti už se připravují na to, jak budou instruovat své klienty k navádění dětí.
- Úryvek z kritického článku prof. Sládečka: „Základy původní konstrukce, kdy šlo na prvním místě – jak tomu u ombudsmanských institucí bývá – o ochranu práv ve veřejné (státní) správě před „špatnou“ správou s tím, že se zároveň přispívá k ochraně základních práv a svobod, je předloženým návrhem do značné míry popřena. Navrhované změny v působnosti instituce zcela obrací její zaměření: primární má být ochrana a prosazování základních práv a svobod a jaksi spíše bokem, resp. až na druhém místě ochrana práv ve veřejné správě. Navrhovaná konstrukce důrazem na ochranu základních práv a svobod tak trochu připomíná „alternativní“ Ústavní soud, který ovšem nemá rozhodovat, ale má zejména vyvíjet monitorovací, analytickou, hodnotící a doporučující činnost. Jinak řečeno: agenda „nespočívá primárně v ’šetření’ jednotlivých porušení práv a jejich nápravě, ale v systematickém sběru informací, jejich nezávislém a kvalifikovaném vyhodnocování, zpracovávání do podoby výzkumných zpráv, tematických či všeobecných monitorovacích zpráv“ (viz důvodová zpráva, str. 56).
- Takže už nikoliv veřejnoprávní kontrola, ale soukromoprávní? Otakar Motejl se musí v hrobě nesouhlasně obracet.
- Navíc dětský ombudsman nemůže pomoci všem ohroženým dětem. Vždyť ročně probíhá nejméně 10.000 opatrovnických sporů.
- Máme tady v Parlamentu špatný systém – nikdo nekontroluje, zda se zákon skutečně osvědčil, zda splnil očekávání, tvrzená v důvodové zprávě. V každé firmě existuje následná kontrola, jen u nás ne. Tenhle nový centrální úřad nikdo nezruší
- Věcně klidně šlo všechny kompetence dát stávajícímu VOP – ten stejně už může a kontroluje.
- Největší legrace je ale poradní sbor složený z dětí. Kdo tohle vymyslel? Autor tohoto návrhu nic neví o vývojové psychologii.
- Ale teď vážně: znáte termín parentifikace? To jsou situace, kdy děti po rozvodu/rozchodu převezmou roli druhého rodiče. Rychle dospějí, oni zajišťují péči (za opilou nebo nemocnou matku, zda sourozence). Přesun obrovské odpovědnosti z rodiče na dítě. Velmi škodlivé. Dítě má po zbytek života výčitky, co udělalo špatně, jak nebylo dostatečné. Psychologové varují: poradní sbor může přesně takto působit na děti.
- Vy, kdo zvednete ruku, řekněte to v hospodě, sousedům, voličům. Že na to dáváte jejich peníze. Vysmějí se vám. Mají víc rozumu než poslanci.
- Co by skutečně dětem pomohlo? Odborníci v první linii, OSPOD, psychologové na všech školách, terapie, mediace. Okamžitá pomoc v počátcích sporu, pro děti, ale zejména pro rodiče. Opakovaně to navrhujeme – ale na to prý nejsou peníze. Tak místo toho uděláme nový centrální úřad.
- A co potřebujeme, jsou funkční sociální služby v terénu. Potřebujeme vyškolené zkušené zapálené odborníky na ulicích, ve školách. Záchytné pracovníky, kteří jsou hned k dispozici.
- A místo toho zřizujeme nové ministerstvo. Pro tohle vyhazování peněz nemohu zvednout ruku.
Poznámky k vystoupení k tisku č. 56 – zřízení nové instituce dětský ombudsman
Potřebujeme nový centrální úřad? Vždyť ani nevíme, kolik lidí bude v této instituci pracovat a kolik to bude daňové poplatníky stát.
- Nemusíme ho zřizovat. Pařížské principy (rezoluce Valného shromáždění OSN) pro nás nejsou závazné.
- Co budou úředníci dělat? Dětský VOP má být monitorovací orgán. Vskutku něco takového akutně potřebujeme? Cožpak my nevíme, jaká je situace dětí?
- Druhý úkol dětského VOP bude přijímat oznámení od dětí. Rodinní advokáti už se připravují na to, jak budou instruovat své klienty k navádění dětí.
- Úryvek z kritického článku prof. Sládečka: „Základy původní konstrukce, kdy šlo na prvním místě – jak tomu u ombudsmanských institucí bývá – o ochranu práv ve veřejné (státní) správě před „špatnou“ správou s tím, že se zároveň přispívá k ochraně základních práv a svobod, je předloženým návrhem do značné míry popřena. Navrhované změny v působnosti instituce zcela obrací její zaměření: primární má být ochrana a prosazování základních práv a svobod a jaksi spíše bokem, resp. až na druhém místě ochrana práv ve veřejné správě. Navrhovaná konstrukce důrazem na ochranu základních práv a svobod tak trochu připomíná „alternativní“ Ústavní soud, který ovšem nemá rozhodovat, ale má zejména vyvíjet monitorovací, analytickou, hodnotící a doporučující činnost. Jinak řečeno: agenda „nespočívá primárně v ’šetření’ jednotlivých porušení práv a jejich nápravě, ale v systematickém sběru informací, jejich nezávislém a kvalifikovaném vyhodnocování, zpracovávání do podoby výzkumných zpráv, tematických či všeobecných monitorovacích zpráv“ (viz důvodová zpráva, str. 56).
- Takže už nikoliv veřejnoprávní kontrola, ale soukromoprávní? Otakar Motejl se musí v hrobě nesouhlasně obracet.
- Navíc dětský ombudsman nemůže pomoci všem ohroženým dětem. Vždyť ročně probíhá nejméně 10.000 opatrovnických sporů.
- Máme tady v Parlamentu špatný systém – nikdo nekontroluje, zda se zákon skutečně osvědčil, zda splnil očekávání, tvrzená v důvodové zprávě. V každé firmě existuje následná kontrola, jen u nás ne. Tenhle nový centrální úřad nikdo nezruší
- Věcně klidně šlo všechny kompetence dát stávajícímu VOP – ten stejně už může a kontroluje.
- Největší legrace je ale poradní sbor složený z dětí. Kdo tohle vymyslel? Autor tohoto návrhu nic neví o vývojové psychologii.
- Ale teď vážně: znáte termín parentifikace? To jsou situace, kdy děti po rozvodu/rozchodu převezmou roli druhého rodiče. Rychle dospějí, oni zajišťují péči (za opilou nebo nemocnou matku, zda sourozence). Přesun obrovské odpovědnosti z rodiče na dítě. Velmi škodlivé. Dítě má po zbytek života výčitky, co udělalo špatně, jak nebylo dostatečné. Psychologové varují: poradní sbor může přesně takto působit na děti.
- Vy, kdo zvednete ruku, řekněte to v hospodě, sousedům, voličům. Že na to dáváte jejich peníze. Vysmějí se vám. Mají víc rozumu než poslanci.
- Co by skutečně dětem pomohlo? Odborníci v první linii, OSPOD, psychologové na všech školách, terapie, mediace. Okamžitá pomoc v počátcích sporu, pro děti, ale zejména pro rodiče. Opakovaně to navrhujeme – ale na to prý nejsou peníze. Tak místo toho uděláme nový centrální úřad.
- A co potřebujeme, jsou funkční sociální služby v terénu. Potřebujeme vyškolené zkušené zapálené odborníky na ulicích, ve školách. Záchytné pracovníky, kteří jsou hned k dispozici.
- A místo toho zřizujeme nové ministerstvo. Pro tohle vyhazování peněz nemohu zvednout ruku.
26. 2. 2025
Publikováno: 26. 2. 2025