Abychom v diskusi nad předloženým materiálem pochopili, zda strategie MŠMT jde žádoucím směrem ke zlepšení stavu českého vzdělávacího systému – obsahovému i formálnímu, chci připomenout dvě základní kritéria, podle kterých chci provést své hodnocení:

Výroční zpráva 2022/2023 České školní inspekce s názvem Kvalita vzdělávání v ČR z prosince 2023 na str. 76 přináší velmi varovná data (uvádím data vztahující se na základní školy, neboť základní školství je povinné, vztahuje se na všechny děti bez rozdílu sociálního postavení, pohlaví a rasy a současně je vzděláním, které vytváří fundament pro další stupně vzdělání včetně vzdělání celoživotního):

Minimální nebo nedostatečnou úroveň znalostí1:

- U čtenářské gramotnosti v 5. ročníku vykazuje 55 % žáků;

- U čtenářské gramotnosti v 9. ročníku vykazuje 46 % žáků;

- V dějepise – 9. ročník 57 % žáků;

- Ve fyzice – 9. ročník 54 % žáků;

- V chemii – 9. ročník 64 % žáků;

- V přírodopise – 9. ročník 55 % žáků;

- V zeměpise – 9. ročník 50 % žáků;

Z dopisu předsedy jedné z okresních hospodářských komor České republiky cituji: „…Jedním z našich velkých témat je vzdělávání, kde s obavami sledujeme faktický úpadek našeho vzdělávacího systému, který pod pláštíkem modernizace a přiblížení se světu neprodukuje potřebné a užitečné absolventy, o jejich klesající úrovni nemluvě. Bohužel každý nový ministr (a že jich bylo požehnaně) přichází s nějakou diskutabilní novelou, a to spíše ke škodě věci samé, ale prospěchu těch, kteří mu je - na vzdělávací systém zájmově nabaleni - připravují. Jedním ze zdánlivých banalit je mimochodem již praktický chod společnosti ohrožující nedostatek řemeslníků, sledujeme ale i průběžný a varovný pokles úrovně znalostí mladých lidí, potýkáme se s jejich nepřipraveností podrobit se disciplíně a pracovnímu řádu…“

Tyto dva praktické argumenty využívám k tomu, abych jejich pohledem posoudila, zda se úsilí MŠMT ubírá správným směrem, tedy směrem k zásadnímu kvalitativnímu zlepšení úrovně vzdělání v ČR. Odpověď však zní: bohužel nikoliv.

Podstatu problému vidím v chybném stanovení cílů Strategie 2030+. Na co má vzdělávání podle této strategie mj. zaměřit?

- Na získávání kompetencí pro život (rozvoj kritického myšlení, kreativity, digitální gramotnosti, komunikaci a spolupráci v týmu);

- Musí být podporovány kreativní, inovativní a moderní době odpovídající metody;

- Musí zrcadlit „výzvy“ moderní doby: klimatické změny, změny ve vnímání pohlaví, klást důraz na rovnost mužů a žen;

- Stanoví snižování nerovností ve vzdělávání a podporu škol v méně rozvinutých regionech.

Pročetla jsem podrobně projednávaný materiál, ale nenašla jsem v něm nic nového, nic kvalitu českého vzdělávacího systému výrazně posouvající vpřed. Našla jsme v něm pouze ideologické fráze skryté pod sjednocujícím sloganem „výchova k udržitelnému rozvoji“. Ideologičnost, ve vzdělávacím procesu mimořádně škodlivá a nemístná, je základní charakteristikou tohoto materiálu.

Materiál se od začátku do konce pohybuje v rámci ideologických – progresivistických - schémat, jejichž roli ve vzdělávacím systému posiluje a v obecných formulacích ukládá plnit jak pedagogům a ředitelům škol, tak zřizovatelům školských zařízení: v materiálu jsou proto soustavně přítomné termíny jako genderová rovnost ve vzdělání, překonávání genderových stereotypů, podpora rozmanitosti, well-being jako předpoklad spokojenosti žáků i metoda sebepozorování, klimatická změna a plnění environmentálních cílů atd., atd.

Příklady:

Jedním z průřezových témat je podpora a rozvoj vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Jde o komplexní pojem zahrnující vzájemně propojené environmentální, ekonomické a sociální otázky rozšiřující pojem environmentálního vzdělávání o širokou škálu témat v oblasti rozvoje.

Průřezová témata jako je udržitelnost, lidská práva, genderová rovnost, environmentální vzdělávání, globální a rozvojové vzdělávání nebo mediální gramotnost těží z využívání inovativních metod vzdělávání, které umožňují do komplexních témat pronikat.

Udržitelnost je tématem jednání pro současnost a budoucnost, ve kterém jsou environmentální, sociální a ekonomické aspekty ve vzájemné rovnováze a slouží ke zlepšování kvality života. V nejširším měřítku jej můžeme chápat jako výchovu k sociální transformaci s cílem vytváření udržitelnějších společností. Patří sem proto taková témata jako kritické myšlení, rozvoj občanské participace a dobrovolnictví, vztah k místu, udržitelná spotřeba a výroba, snižování sociálního napětí;

Do roku 2030 by dle UNESCO měly mít všechny vzdělávané osoby přístup ke znalostem a dovednostem potřebným pro podporu udržitelného rozvoje. Udržitelný rozvoj v sobě obsahuje celou řadu témat od environmentálních a klimatických přes problematiku globálního a rozvojového vzdělávání, rozvoje občanských kompetencí a kritického myšlení až po důraz na well-being.

-

Ideologizaci vzdělávacího systému potvrzují i v materiálu na různých místech zmíněné inovace ve vzdělávání. Namísto toho, aby se systém choval robustně, neabsorboval postupy a praktiky buďto vůbec neodzkoušené či praktiky evidentně nevhodné, naopak je doporučuje.

Příklady z dokumentu

Inovacemi ve vzdělání jsou myšleny například nové metody výuky, předávání znalostí a budování kompetencí žáků a studentů, které využívají jiné metody, než je klasická frontální výuka. Může se jednat o projektovou a zážitkovou výuku, vzdělávání mimo budovu školy například v paměťových institucích, ekocentrech, science centrech a dalších vzdělávacích organizacích, ale i přímo v přírodě.

Metody aktivního učení, jako je situační učení, místně zakotvené učení, zážitková pedagogika nebo angažované učení.

Další ideologickou linií materiálu (a ta je přímo odvozena ze Strategie 2030+) není žádoucí návrat k získávání znalostí (jak bychom na základě Zprávy školní inspekce a zkušeností z terénu čekali), ale pokračuje tlak na „získávání kompetencí“.

Příklady z dokumentu

V rychle se měnícím světě se proměňuje a vyvíjí skladba potřebných znalostí a dovedností a narůstá potřeba přenositelných kompetencí. Na jedné straně např. vzrůstá potřeba rozvoje digitální gramotnosti (schopnosti zvládat digitální technologie, které rapidním tempem mění společnost na celém světě).

Vzdělávání musí vést ke kompetencím kritického myšlení, kreativity a připravenosti zvládat změny, které nás čekají, ale také posilovat schopnost tyto změny zvládat; posilování občanských kompetencí, dobrovolnictví a solidarity

Kritická a efektivní práce s informacemi a posilování mediální gramotnosti, tedy získávání kompetencí pro hodnocení zdrojů a informací (resp. dezinformací a misinformací), což je klíčové téma evropské i české vzdělávací politiky.

Jak tedy zní mé shrnutí?

Není jeho smyslem rozebírat materiál do detailů, podstatné je uvědomit si celostní myšlenkový rámec, ve kterém materiál vznikl.

Ačkoli projednávaný materiál klade důraz i na nezbytné celoživotní vzdělávání, svou ideologickou předpojatostí neotvírá prostor k získání nejvyššího možného množství znalostí, které jsou pro vytvoření fundamentu k celoživotnímu vzdělávání důležité.

Koncepci posilování „kompetencí“ na úkor „znalostí“ je třeba zcela odmítnout, ne posilovat, jak to činí materiál.

Materiál si uvědomuje problémy vzdělání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí, ale přehnaným důrazem na progresivistická témata, namísto zavedení řádu a přehledu do systému, systém dál komplikuje a posiluje přetrvávající a zničující tendenci našeho vzdělávacího systému – chaos (což v důsledku nejvíce poškozuje děti ze slabých sociálních poměrů);

Obsah vzdělání má být neutrální, orientovaný na získávání znalostí. Nemá být ideologizován, poplatný soudobým ideologiím – a to zejména předložený materiál neplní;

Materiál se sice neustále odvolává na rozvoj kreativity učitelů, nicméně svým obsahem zvyšuje míru byrokratizace vzdělávacího systému, což bude pedagogy od jejich práce zdržovat nebo úplně odvádět;

Je zjevné, že na vzniku materiálu se podílely skupiny lidí, kteří progresivistické tendence vnášejí do celé společnosti. Materiál proto není autenticky dílem „ministerstva“, ale zjevně je otiskem zájmů neziskových organizací, které do vzdělávacího systému prosazují své dílčí pohledy;

Z těchto důvodů nepovažuji předložený Dlouhodobý záměr vzdělávání a vzdělávací soustavy ČR v letech 2023 – 2027 za přijatelný. Proto navrhuji jej zamítnout.