Ke zprávě o životním prostředí se vyjadřuji každoročně. A i letos musím bohužel konstatovat, že se některým problémům vyhýbá a neinformuje o nich nebo informuje tendenčně. Tedy neumožňuje problematické oblasti identifikovat ani přijmout opatření vedoucí k jejich řešení.

Jako každý rok zpráva tvrdí, že nemá dopad na státní rozpočet ani vliv na rozpočty krajů a obcí, že neovlivní podnikatelské prostředí. To rovněž není zcela správné tvrzení. Zpráva přináší selektivní informace, které jsou podkladem pro rozhodování, která už vliv na rozpočet mají.

Na str. 6 se jako vloni útočí na domácnosti. „Neudržitelné formy spotřeby domácností, pokud jde o mobilitu a spotřebu energií a přírodních zdrojů, zůstávají hrozbou pro další zlepšování stavu životního prostředí a proces dekarbonizace.“ Čili normální život normálních lidí je interpretován jako nepřítel. Jde o ideologickou přípravu na plánované uvalení uhlíkové daně na domácnosti.

Zmiňuje se zdražení energií, ale zcela se zamlčuje vliv Green Dealu, za všechno jednoduše může Putin. „Do kvality životního prostředí a do procesu dekarbonizace ekonomiky vstupují externí vlivy, jako jsou výkyvy cen energií v důsledku nestabilní geopolitické situace, které ovlivňují domácnosti a jejich environmentální chování.“

Nezájem o elektromobilitu je tu vykládán jako selhání. „Česko má třetí nejnižší podíl registrací nových osobních bateriových elektrických automobilů v EU27.“

Jako tradičně se zpráva chlubí úspěchy ve snižování emisí. Chybí však graf vývoje emisí v čase, aby si čtenář nemohl všimnout, že poloviny ekologických úspěchů bylo ve skutečnosti dosaženo vlivem ekonomickému propadu po rozpadu RVHP v 90. letech.

Zpráva uvádí, že „průměrná roční teplota přesáhla v roce 2023 normál 1991–2020 ve všech krajích Česka.“ Používání pojmu normál pro hodnotu, která se v čase neustále mění, je samozřejmě tendenční až úsměvné. Je to snaha vyvolávat představu, že současný vývoj, ať už se odchyluje od minulých průměrů kterýmkoli směrem, je nenormální. Správnější by bylo používat pojem „průměr za minulé generace“ apod.

Zpráva jako v předchozích letech stále uvádí jen vývoj teplot po roce 1961 (str. 8), takže to laikovi může mylně připadat, že jde o neobvyklé oteplení. Korektní by bylo uvádět data, z nichž je vidět středověké teplé optimum nebo alespoň data z Klementina za posledních 250 let. Celé oteplování 20. století bylo totiž pouze návratem k teplotám, které Klementinum pozorovalo už dříve.

Při diskusi o zdravotních dopadech vln veder zapomínají autoři vyváženě dodat, že spolu s oteplením klimatu se zmírňují zdravotní dopady zimního chladného počasí. Zimní úmrtnost je vyšší než letní.

Kapitola o živelných pohromách, jako jsou sucha či povodně, je rovněž infikována ideologií. Přírodní pohromy jsou označovány za „extremitu počasí“ nebo „projev klimatické změny“, čemuž odpovídá i manipulativní tvrzení, že HZS musí likvidovat mimořádné události způsobené klimatickými změnami.

Autoři s naprostou samozřejmostí a bez důkazu tvrdí, že veškeré živelné pohromy jsou způsobené klimatickými změnami, za které může lidstvo. Ale sucha, smršti i povodně bývaly odjakživa i před érou průmyslu. A i tehdy z generace na generaci kolísaly.

Pro laika může být překvapivé, jak nepodstatný podíl na výrobě energií mají adorované zelené zdroje. Na str. 72 se píše: „44,2 % elektřiny se v roce 2023 vyrobilo v parních elektrárnách na pevná paliva, druhou nejvýznamnější kategorií jsou jaderné elektrárny (39,9 %). Tolik propagované obnovitelné zdroje se na výrobě elektřiny podílejí jen malou měrou. Fotovoltaika 2,9 % a větrné elektrárny 0,9 %.

Jak je na tom automobilismus? Nafta tvoří 66,2 %, benzín 22,5 %, alternativní paliva fosilního původu 1 %. Zbytek (10 %) pak přimíchávání biopaliv. Tolik propagované elektromobily nehrají v dopravě téměř žádnou roli. Aby zpráva dosáhla hezčích čísel, autoři počítají elektromobilitu na kusy prodaných vozů, nikoli na spotřebu energie.

Výdaje na skutečnou ochranu přírody jsou bohužel vytlačovány a nahrazují je peníze pro klimatickou lobby.

Na str. 119 se píše: „Objem výdajů z centrálních zdrojů v roce 2023 meziročně výrazně vzrostl o 76,9 % na celkových 162,6 mld. Kč. Hlavním důvodem je zvýšená podpora v rámci programů zateplování a úspor energie.“ (str. 119)

Jde vždy o totéž pod různými názvy a dotačními tituly – dotování klimatické ideologie, příspěvky na fotovoltaiku, elektrobusy apod.

Zpráva stále používá zdiskreditovaný systém „Planetárních mezí“ (str. 129), který je inovovanou verzí přežité a vyvrácené teze Římského klubu o „mezích růstu“. To jsou ty známé předpovědi, že ropa dojde do roku 1992. Vyvrácené koncepty totiž autoři nedokážou odvrhnout, pouze je přejmenují. Píše se tu: „Naše společnost a ekonomika závisí na zdravé planetě. Svět přitom překročil 6 z 9 planetárních mezí definujících bezpečný prostor pro lidstvo.“

Jde o ideologickou taktiku, jak kriminalizovat naplňování základních lidských potřeb jako je jídlo, teplo, bydlení či doprava. S cílem využít situace k zavádění nových daní a omezování svobody obyvatel.

Typické je, že planetární meze jsou definované arbitrárně podle libovůle nějakého autora. Nebo jsou dokonce jen odhadovány od oka. Ukazatele, jejich nesmyslnost se už příliš provalila, jsou promptně nahrazeny jinými ukazateli. Místo dříve populární ekologické stopy či uhlíkové stopy se tu operuje s novým pojmem, spotřební stopa.

Jako v uplynulých letech zpráva představuje směs technické statistiky a dobově poplatné ideologie, podobně jako tomu bylo u zpráv připravovaných třeba za komunistického režimu. Najdeme tu řadu zajímavých údajů o ohrožených druzích, srážkách či využívání krajiny. Ale na druhou stranu je tu i řada ideologicky zaujatých manipulací, které politikům dávají matoucí vodítko pro jejich rozhodování.

Pro takový argumentační guláš proto nemohu zvednout ruku.