Vystoupení k ST č. 7 – novela zákona č. 7/2002 Sb., řízení ve věcech soudců
Zavedení odvolacího řízení pro kárná provinění vypadá na první pohled jako nápad, proti kterému nemůže nikdo nic namítat.
Proč by neměl existovat soudní přezkum, viďte?
Pomiňme pro tuto chvíli vtíravý dotaz, zda bylo třeba, aby v odvolacím senátu zasedalo osm lidí. Dokonce i když se dopustíte vraždy nebo velezrady, bude vás soudit tříčlenný senát, podobně jako když podáte ústavní stížnost.
Pro odpověď na otázku, proč vůbec existuje odvolací řízení, bychom mohli pořádat konference. Řeknete mi, že to je proto, aby někdo přezkoumal, zda ti, kdo rozhodovali, rozhodovali správně. Ale kdo bude kontrolovat kontrolory? Máme zavést přezkum všech rozhodnutí? Abychom vyloučili, že se stane lidská chyba? Omyl? Zlovůle? Zlý úmysl? Kriminální čin?
Dnes projednáváme ještě jiný tisk č. 10, novelu zákona o střelných zbraních. Tento návrh zavádí nové oprávnění policie vniknout do domu při pouhém podezření na držení střelné zbraně. Velmi jsme o tomto novém oprávnění diskutovali. Odpověď předkladatele na naše pochybnosti zněla: vždyť se dosud nikdy nestalo, že by policie bezdůvodně někam vnikla, čeho bychom se tedy obávali. Jinými slovy, že policie přezkum nepotřebuje, zatímco soudci ano?
Nechci vám dávat doporučení, abyste hlasovali pro, nebo proti. Chci jen, abyste se nad logikou (v tomto případě spíš nad nelogičností) zamysleli. Říkám to proto, že jsem několik let zasedala v kárném senátu Nejvyššího správního soudu se specializací pro státní zástupce a mnoho let jsem spolupracovala s Českou advokátní komorou, která zavedla nejprve odvolací kárné senáty a pak dokonce i soudní přezkum.
Kárné provinění je podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, zaviněné porušení povinností soudce, chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Jak by mělo být s takovými soudci naloženo?
Jsou jen dva druhy soudců (ale totéž platí i pro státní zástupce nebo exekutory, a mimochodem i pro advokáty či notáře). Jedni s dopustí kárného provinění nedopatřením, omylem, pod vlivem souhry okolností. Svého činu litují, kají se, kárné řízení je pro ně obrovským výchovným ponaučením. Takoví už se před kárný senát obvykle nikdy nedostanou.
A pak máme druhou skupinu kárně obviněných – to jsou lajdáci, lenoši, přestupníci a lidé, kteří v justici nemají co dělat. Kvůli takovým má existovat mechanismus, jak je z justice dostat. A znovu opakuji, že má kritická slova platí pro všechny právnické profese včetně advokátů a notářů.
U těch prvních soudců postačí prvoinstanční rozhodnutí a po přijetí novely velmi často budou právě oni uzavírat dohody o vině a trestu. U těch druhých povede zavedení odvolacího řízení jen k tomu, že je z justice nedostaneme nikdy anebo hodně dlouho. Budou využívat všech možností k prodloužení řízení a k odkladům.
Tohle jsme chtěli?
Přemýšlejme o tom.
Tato změna není akutní. Nebyla vyvolána potřebou praxe. A pokud změna nepovede jednoznačně k lepšímu, pak je třeba ji nedělat vůbec.
Vystoupení k ST č. 7 – novela zákona č. 7/2002 Sb., řízení ve věcech soudců
Zavedení odvolacího řízení pro kárná provinění vypadá na první pohled jako nápad, proti kterému nemůže nikdo nic namítat.
Proč by neměl existovat soudní přezkum, viďte?
Pomiňme pro tuto chvíli vtíravý dotaz, zda bylo třeba, aby v odvolacím senátu zasedalo osm lidí. Dokonce i když se dopustíte vraždy nebo velezrady, bude vás soudit tříčlenný senát, podobně jako když podáte ústavní stížnost.
Pro odpověď na otázku, proč vůbec existuje odvolací řízení, bychom mohli pořádat konference. Řeknete mi, že to je proto, aby někdo přezkoumal, zda ti, kdo rozhodovali, rozhodovali správně. Ale kdo bude kontrolovat kontrolory? Máme zavést přezkum všech rozhodnutí? Abychom vyloučili, že se stane lidská chyba? Omyl? Zlovůle? Zlý úmysl? Kriminální čin?
Dnes projednáváme ještě jiný tisk č. 10, novelu zákona o střelných zbraních. Tento návrh zavádí nové oprávnění policie vniknout do domu při pouhém podezření na držení střelné zbraně. Velmi jsme o tomto novém oprávnění diskutovali. Odpověď předkladatele na naše pochybnosti zněla: vždyť se dosud nikdy nestalo, že by policie bezdůvodně někam vnikla, čeho bychom se tedy obávali. Jinými slovy, že policie přezkum nepotřebuje, zatímco soudci ano?
Nechci vám dávat doporučení, abyste hlasovali pro, nebo proti. Chci jen, abyste se nad logikou (v tomto případě spíš nad nelogičností) zamysleli. Říkám to proto, že jsem několik let zasedala v kárném senátu Nejvyššího správního soudu se specializací pro státní zástupce a mnoho let jsem spolupracovala s Českou advokátní komorou, která zavedla nejprve odvolací kárné senáty a pak dokonce i soudní přezkum.
Kárné provinění je podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, zaviněné porušení povinností soudce, chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Jak by mělo být s takovými soudci naloženo?
Jsou jen dva druhy soudců (ale totéž platí i pro státní zástupce nebo exekutory, a mimochodem i pro advokáty či notáře). Jedni s dopustí kárného provinění nedopatřením, omylem, pod vlivem souhry okolností. Svého činu litují, kají se, kárné řízení je pro ně obrovským výchovným ponaučením. Takoví už se před kárný senát obvykle nikdy nedostanou.
A pak máme druhou skupinu kárně obviněných – to jsou lajdáci, lenoši, přestupníci a lidé, kteří v justici nemají co dělat. Kvůli takovým má existovat mechanismus, jak je z justice dostat. A znovu opakuji, že má kritická slova platí pro všechny právnické profese včetně advokátů a notářů.
U těch prvních soudců postačí prvoinstanční rozhodnutí a po přijetí novely velmi často budou právě oni uzavírat dohody o vině a trestu. U těch druhých povede zavedení odvolacího řízení jen k tomu, že je z justice nedostaneme nikdy anebo hodně dlouho. Budou využívat všech možností k prodloužení řízení a k odkladům.
Tohle jsme chtěli?
Přemýšlejme o tom.
Tato změna není akutní. Nebyla vyvolána potřebou praxe. A pokud změna nepovede jednoznačně k lepšímu, pak je třeba ji nedělat vůbec.
Vystoupení na plénu Senátu dne 11. prosince 2024
Publikováno: 11. 12. 2024