Vystoupení k ST 20 – novela zákona o spotřebních daních
Novela zákona o spotřebních daních je velmi sporná, a to z několika důvodů. Především sám institut spotřební daně je velmi sporný. Základním smyslem spotřební daně není její výnos, ale snaha o regulaci spotřeby prý ošklivých produktů, která stát nemá sílu zakázat, tak alespoň tlačí na zvyšování jejich cen. Stát nás chce vychovávat. Proto zdaňuje alkohol a tabák. Podle mě ale žádná spotřební daň nemá existovat. Stát tu není od toho, aby své občany vychovával.
V případě spotřební daně z alkoholických nápojů je prý cílem omezit spotřebu alkoholu. Ne že bych s tím souhlasila, ale pokud by to byl opravdu ten vlastní cíl této spotřební daně, pak by přece byly alkoholické nápoje zdaněny podle podílu alkoholu v nápoji. A tak tomu není, což víme všichni. Ale k tomu ještě později.
Dnešní návrh navíc zavádí velmi sporný systém sčítání výstavů u kooperace pivovarů nebo u personálního propojení různých pivovarů. To je ovšem zavádějící a nespravedlivé. Jak asi všichni víte, spotřeba piva u nás dlouhodobě klesá. Předkladatel si tedy vymyslel způsob, jak vybrat na spotřební dani víc za každou cenu. Ale představte si, jak to v praxi funguje. V ČR je více než 500 minipivovarů, většina z nich o výstavu v řádu stovek hektolitrů ročně. Řadu z nich vedou lidé, kteří jsou sládky ve velkých pivovarech, které mají výstav statisíce až miliony hektolitrů ročně, tedy třeba tisíckrát více. Po přijetí novely bude majitel z minipivovaru zatížen stejně velkou daní jeho velký pivovar, v němž jenom pracuje. Připadá vám to logické? Mně tedy určitě ne.
Ale zejména:
Novela, kterou dnes máme před sebou, v tichosti obchází gigantickou nespravedlnost. V rozporu se všemi sliby všech politických stran, které jsme slyšeli od roku 1996, ponechává i nadále osvobození tichých vín od spotřební daně.
Tak si tedy nalijme čistého vína: prý zdaňujeme alkohol, protože jsme si řekli, že alkohol škodí. Zdaňujeme spotřební pivo, v němž je alkoholu 4 %, alespoň u piv, kterých se u nás vypije nejvíc. Ale víno s průměrným obsahem alkoholu 9 % nechává nezdaněné.
To vám připadá spravedlivé? To vám, vážení kolegové, nevadí? Zejména vám, kolegyně, které máte plnou pusu slov o rovnosti před zákonem? Zase tuto nespravedlnost pomineme a její řešení necháme na jindy? A kdy to jindy bude. Proč to není teď, když už téma spotřební daně z alkoholických nápojů otevíráme?
Pokud chceme být spravedliví, měli bychom zdanit víno minimálně dvojnásobně jako pivo.
Anebo zrušit spotřební daň z piva. Anebo zavést jiný způsob výpočtu spotřební daně, například podle obsahu alkoholu. Pak nechť je daň podle podílu alkoholu klidně i exponenciální. Pro pokračování takové do nebe volající nespravedlnosti nemohu zvednou ruku.
Navrhuji proto zamítnutí tohoto zákona. Třeba by takové zamítnutí urychlilo úvahy zmíněnou daňovou nesystémovost a nespravedlnost konečně řešit.
Vystoupení k ST 20 – novela zákona o spotřebních daních
Novela zákona o spotřebních daních je velmi sporná, a to z několika důvodů. Především sám institut spotřební daně je velmi sporný. Základním smyslem spotřební daně není její výnos, ale snaha o regulaci spotřeby prý ošklivých produktů, která stát nemá sílu zakázat, tak alespoň tlačí na zvyšování jejich cen. Stát nás chce vychovávat. Proto zdaňuje alkohol a tabák. Podle mě ale žádná spotřební daň nemá existovat. Stát tu není od toho, aby své občany vychovával.
V případě spotřební daně z alkoholických nápojů je prý cílem omezit spotřebu alkoholu. Ne že bych s tím souhlasila, ale pokud by to byl opravdu ten vlastní cíl této spotřební daně, pak by přece byly alkoholické nápoje zdaněny podle podílu alkoholu v nápoji. A tak tomu není, což víme všichni. Ale k tomu ještě později.
Dnešní návrh navíc zavádí velmi sporný systém sčítání výstavů u kooperace pivovarů nebo u personálního propojení různých pivovarů. To je ovšem zavádějící a nespravedlivé. Jak asi všichni víte, spotřeba piva u nás dlouhodobě klesá. Předkladatel si tedy vymyslel způsob, jak vybrat na spotřební dani víc za každou cenu. Ale představte si, jak to v praxi funguje. V ČR je více než 500 minipivovarů, většina z nich o výstavu v řádu stovek hektolitrů ročně. Řadu z nich vedou lidé, kteří jsou sládky ve velkých pivovarech, které mají výstav statisíce až miliony hektolitrů ročně, tedy třeba tisíckrát více. Po přijetí novely bude majitel z minipivovaru zatížen stejně velkou daní jeho velký pivovar, v němž jenom pracuje. Připadá vám to logické? Mně tedy určitě ne.
Ale zejména:
Novela, kterou dnes máme před sebou, v tichosti obchází gigantickou nespravedlnost. V rozporu se všemi sliby všech politických stran, které jsme slyšeli od roku 1996, ponechává i nadále osvobození tichých vín od spotřební daně.
Tak si tedy nalijme čistého vína: prý zdaňujeme alkohol, protože jsme si řekli, že alkohol škodí. Zdaňujeme spotřební pivo, v němž je alkoholu 4 %, alespoň u piv, kterých se u nás vypije nejvíc. Ale víno s průměrným obsahem alkoholu 9 % nechává nezdaněné.
To vám připadá spravedlivé? To vám, vážení kolegové, nevadí? Zejména vám, kolegyně, které máte plnou pusu slov o rovnosti před zákonem? Zase tuto nespravedlnost pomineme a její řešení necháme na jindy? A kdy to jindy bude. Proč to není teď, když už téma spotřební daně z alkoholických nápojů otevíráme?
Pokud chceme být spravedliví, měli bychom zdanit víno minimálně dvojnásobně jako pivo.
Anebo zrušit spotřební daň z piva. Anebo zavést jiný způsob výpočtu spotřební daně, například podle obsahu alkoholu. Pak nechť je daň podle podílu alkoholu klidně i exponenciální. Pro pokračování takové do nebe volající nespravedlnosti nemohu zvednou ruku.
Navrhuji proto zamítnutí tohoto zákona. Třeba by takové zamítnutí urychlilo úvahy zmíněnou daňovou nesystémovost a nespravedlnost konečně řešit.
Vystoupení na plénu Senátu dne 11. prosince 2024
Publikováno: 11. 12. 2024