Vystoupení k senátnímu tisku č. 3 – návrh novely zákona o nemocenském pojištění
Senát je plný nezávislých osobností. Každý z vás při zvažování, zda dáte nějakému tisku svou podporu, promýšlíte svá vlastní pro a proti. Pevně v to aspoň doufám. Pevně věřím, že mezi vámi není nikdo, kdo by po celý rok či po celé volební období hlasoval výlučně jen pro.
Hlasujete-li PRO návrh jakéhokoliv zákona, můžete mít řadu důvodů: například protože souhlasíte s jeho cíli, i když metody, které volí, nejsou ideální. Nebo protože návrh podporuje vaše strana, váš klub. Můžete někdy hlasovat PRO zákon i navzdory tomu, že byla porušena běžná procedura nebo že jde o legislativní zmetek.
Hlasujete-li PROTI návrhu jakéhokoliv zákona, můžete mít také různé důvody. Například můžete souhlasit s cílem zákona, ale nemusí se vám líbit procedura. Třeba když je běžný zákon schvalován zrychleně nebo ve stavu legislativní nouze, ačkoliv pro ni nebyly splněny zákonné předpoklady. Anebo některé ustanovení zákona podporujete, zatímco jiné, zásadnější, je pro vás nepřijatelné.
Já mívám pro svůj nesouhlas různé důvody. Někdy principiální, jindy logické, právní nebo procesní, legislativní. Věřím, že lidé mají právo mít různé názory a různé důvody pro svůj souhlas či svůj nesouhlas. Navzdory tomu, že kolegyně Němcová mě pravidelně nálepkuje slovy „zlá a krutá“ jen proto, že s něčím nesouhlasím. Inu, ona si takto představuje demokracii. Já si naopak myslím, že každý z nás smí mít pro své ANO i pro své NE řadu vlastních velmi podstatných důvodů.
Pro tento návrh nemohu hlasovat z důvodů právních. Tento zákon je příkladem, jak zákony nemají vypadat. Jak se nemají psát. Jak se psát prostě nesmějí. A jako právničku mě bolí, že to nikomu z poslanců ani ze senátorů nevadí. Bohužel vidím, že to není výjimka. Je to spíš pravidlo, že návrhy jsou nekvalitní, zfušované, příliš kazustické, česky nelibozvučné, a když na to neupozorní nikdo, pak na to musím upozornit já.
Tisk č. 3 je vládní návrh. Vláda má postupovat podle vlastních Legislativních pravidel, které opakovaně porušuje. Podle čl. 39 odst. 1 těchto pravidel obsahuje právní předpis pouze ustanovení normativní povahy, tedy závazná pravidla chování, jejichž dodržování je garantováno veřejnou mocí. Zákon nemá být doslovnou kuchařkou. Přednost je třeba dát krátkým paragrafům či článkům, říkají pravidla.
Návrh zákona, který máme před sebou, je krystalickou ukázkou, jak se zákony psát nemají. Přečtu vám jednu ukázku pro ilustraci:
Nové znění § 116c odst. 1)
„Česká správa sociálního zabezpečení na žádost sděluje pojišťovnám provádějícím zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „provádějící pojišťovna“) údaje vedené v registru zaměstnavatelů o zaměstnavatelích, jejichž zákonné pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání provádí provádějící pojišťovna a kteří zaměstnávají zaměstnance v pracovním poměru, zaměstnance činné na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, a údaje vedené v registru pojištěnců o zaměstnancích těchto zaměstnavatelů, kteří jsou v pracovním poměru, činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo činní na základě dohody o provedení práce, jsou-li tyto údaje nezbytné k plnění úkolů při provádění tohoto zákonného pojištění. Česká správa sociálního zabezpečení poskytne požadovanou informaci, pokud provádějící pojišťovna, která informaci požaduje, v žádosti uvede ustanovení právního předpisu, o který svůj požadavek na poskytnutí informace opírá, rozsah údajů, jejichž poskytnutí požaduje, a účel, pro který dané informace požaduje.“
Musí tyhle věty skutečně obsahovat zákon? Jako kdybychom zapomněli, jak zákony psát. Obecně, stručně, jednoduše. Nemáte lepší právníky, stylisty, legislativce, pane ministře?
Tento zákon je legislativní zmetek, proto pro něj hlasovat nebudu, i kdyby v důvodové zprávě byly zlaté věty o zjednodušení a zvýšení přehlednosti.
Vystoupení k senátnímu tisku č. 3 – návrh novely zákona o nemocenském pojištění
Senát je plný nezávislých osobností. Každý z vás při zvažování, zda dáte nějakému tisku svou podporu, promýšlíte svá vlastní pro a proti. Pevně v to aspoň doufám. Pevně věřím, že mezi vámi není nikdo, kdo by po celý rok či po celé volební období hlasoval výlučně jen pro.
Hlasujete-li PRO návrh jakéhokoliv zákona, můžete mít řadu důvodů: například protože souhlasíte s jeho cíli, i když metody, které volí, nejsou ideální. Nebo protože návrh podporuje vaše strana, váš klub. Můžete někdy hlasovat PRO zákon i navzdory tomu, že byla porušena běžná procedura nebo že jde o legislativní zmetek.
Hlasujete-li PROTI návrhu jakéhokoliv zákona, můžete mít také různé důvody. Například můžete souhlasit s cílem zákona, ale nemusí se vám líbit procedura. Třeba když je běžný zákon schvalován zrychleně nebo ve stavu legislativní nouze, ačkoliv pro ni nebyly splněny zákonné předpoklady. Anebo některé ustanovení zákona podporujete, zatímco jiné, zásadnější, je pro vás nepřijatelné.
Já mívám pro svůj nesouhlas různé důvody. Někdy principiální, jindy logické, právní nebo procesní, legislativní. Věřím, že lidé mají právo mít různé názory a různé důvody pro svůj souhlas či svůj nesouhlas. Navzdory tomu, že kolegyně Němcová mě pravidelně nálepkuje slovy „zlá a krutá“ jen proto, že s něčím nesouhlasím. Inu, ona si takto představuje demokracii. Já si naopak myslím, že každý z nás smí mít pro své ANO i pro své NE řadu vlastních velmi podstatných důvodů.
Pro tento návrh nemohu hlasovat z důvodů právních. Tento zákon je příkladem, jak zákony nemají vypadat. Jak se nemají psát. Jak se psát prostě nesmějí. A jako právničku mě bolí, že to nikomu z poslanců ani ze senátorů nevadí. Bohužel vidím, že to není výjimka. Je to spíš pravidlo, že návrhy jsou nekvalitní, zfušované, příliš kazustické, česky nelibozvučné, a když na to neupozorní nikdo, pak na to musím upozornit já.
Tisk č. 3 je vládní návrh. Vláda má postupovat podle vlastních Legislativních pravidel, které opakovaně porušuje. Podle čl. 39 odst. 1 těchto pravidel obsahuje právní předpis pouze ustanovení normativní povahy, tedy závazná pravidla chování, jejichž dodržování je garantováno veřejnou mocí. Zákon nemá být doslovnou kuchařkou. Přednost je třeba dát krátkým paragrafům či článkům, říkají pravidla.
Návrh zákona, který máme před sebou, je krystalickou ukázkou, jak se zákony psát nemají. Přečtu vám jednu ukázku pro ilustraci:
Nové znění § 116c odst. 1)
„Česká správa sociálního zabezpečení na žádost sděluje pojišťovnám provádějícím zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „provádějící pojišťovna“) údaje vedené v registru zaměstnavatelů o zaměstnavatelích, jejichž zákonné pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání provádí provádějící pojišťovna a kteří zaměstnávají zaměstnance v pracovním poměru, zaměstnance činné na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, a údaje vedené v registru pojištěnců o zaměstnancích těchto zaměstnavatelů, kteří jsou v pracovním poměru, činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo činní na základě dohody o provedení práce, jsou-li tyto údaje nezbytné k plnění úkolů při provádění tohoto zákonného pojištění. Česká správa sociálního zabezpečení poskytne požadovanou informaci, pokud provádějící pojišťovna, která informaci požaduje, v žádosti uvede ustanovení právního předpisu, o který svůj požadavek na poskytnutí informace opírá, rozsah údajů, jejichž poskytnutí požaduje, a účel, pro který dané informace požaduje.“
Musí tyhle věty skutečně obsahovat zákon? Jako kdybychom zapomněli, jak zákony psát. Obecně, stručně, jednoduše. Nemáte lepší právníky, stylisty, legislativce, pane ministře?
Tento zákon je legislativní zmetek, proto pro něj hlasovat nebudu, i kdyby v důvodové zprávě byly zlaté věty o zjednodušení a zvýšení přehlednosti.
20. 11. 2024
Publikováno: 20. 11. 2024