Stát je tu od toho, aby svým občanům garantovat Ústavou zaručená práva. Takovými jsou např. právo na soukromí (bankovních operací), na ochranu majetku (volba platby hotovostí) nebo také života off-line (bez povinných či nutných aplikací a elektronického kontaktu, popřípadě možnost zvolit si formu dobrovolné transakce).

Základním a nejstarším právním institutem je smlouva. Svoboda smluvních vztahů a smluvní volnost. Stát máme proto, aby tuto svobodu, všechny tyto svobody stát garantoval.

Proto se v Senátě už dva roky zabývám otázkou, jak tato práva pro občany, vlastně povinnosti pro stát tato práva garantovat, zakotvit do zákona nebo do Ústavy.

Pojďme se o těchto tématech bavit. Souvisí s fetišistickým snem státu o digitalizaci, o tlaku EU, o ochraně spotřebitele, o digitálním vyloučení. A nestačí přitom počkat, až senioři vymřou a svých digitálních aplikací se chopí mladí. Ne. Protože minimálně 20 % dnešních mladých touží žít nedigitálně a polovina společnosti si chce ponechat volbu.

To jsem řekla v Senátu dne 2. října 2024 na kulatém stole nazvaném "Právo být off-line a platba v hotovosti jako ústavní právo".