Vystoupení k senátnímu tisku č. 224 – Výroční zpráva České televize za rok 2023
Českou televizi zřídil stát zřizovacím zákonem. Tímto zákonem stát vymezuje úkoly, na nichž stojí a padá samotná existence České televize, a zároveň ji vybavuje prostředky, aby tyto úkoly mohla plnit. Zpráva, kterou dnes projednáváme, je primárně o tom, jak se České televizi daří plnit úkoly uložené jí státem formou zřizovacího zákona a formou další mediální i jiné legislativy. Parlament ČR (Sněmovna a Senát) je jediným orgánem, který může kontrolovat, do jaké míry Česká televize své úkoly plní. Tuhle kontrolu nemůže dělat žádný exekutivní orgán.
Parlament je jediným orgánem, který zastupuje veřejnost, jež Českou televizi financuje. Parlament kontroluje, zda jsou strukturované zájmy české veřejnosti Českou televizí naplňovány podle zadání. Naše kontrolní role je tedy v tomto ohledu nezastupitelná. Nemáme žádnou jinou zákonnou možnost kontrolovat práci České televize, než je právě posuzovat výroční zprávu o její činnosti. Proto je nepřijatelné i jen uvažovat o tom, že by některý z výborů Senátu jen vzal zprávu na vědomí a plénum Senátu by se jí pak už vůbec nezabývalo.
České televizi stát přidělil majetek, kmitočtové dispozice a trvalý zdroj financování v podobě výnosů z televizních poplatků. Tyto prostředky je povinna Česká televize používat výlučně k plnění zákonem uložených úkolů. Mezi těmito úkoly - ať hledám, jak hledám - ale nenacházím, že má Česká televize konkurovat soukromým televizím, vysílat běžnou komerční produkci, konkurovat privátnímu sektoru na reklamním trhu a používat svůj rozpočet jako průtokový ohřívač, kterým část peněz jen prochází a dál se rozděluje různým zájmovým skupinám. Všechny tyto zbytné činnosti vykonává Česká televize ze své vlastní vůle nad rámec svěřených úkolů, a jsou to zároveň činnosti, které požírají největší podíl z rozpočtu České televize. Zatímco na vysílání pro menšiny, vysílání pro školy, pro děti, mládež, seniory, matky s dětmi, konzumenty vyšší kultury apod. zbývá jen okrajová část rozpočtu.
Česká televize ve svém hlavním vysílacím čase vysílá estrády, kriminálky, sport, lacinou zábavu, nakoupené zahraniční pořady a opakuje staré notoriety, zatímco pořady, které by měly být hlavní náplní její činnosti, si odbývá v okrajových vysílacích časech. Chcete příklad? Přečtu vám z dnešního programu: Magnum. Americký krimiseriál z roku 1980. Komisařka Florenc. Francouzský krimiseriál z roku 2016, opakování. Pečení na neděli. Angličanka. Seriál Velká Británie/USA z roku 2022. Velký Blondýn s černou botou. Francouzská komedie z roku 1972. Místo činu. Německý krimiseriál z roku 2020.
Česká televize zaměstnává podle zprávy 2999 zaměstnanců plus neznámý počet lidí prostřednictvím jiných forem pracovněprávních vztahů. Televize NOVA podle své výroční zprávy za rok 2022 zaměstnává 679 zaměstnanců. Televize Prima 316 zaměstnanců.
Charakter vysílání je ale u všech tří televizí stejný a náklady na výrobu komerčních pořadů by měly být srovnatelné. Ale znáte to možná vy všichni, za kterými občas přijde štáb některé televize. Pokud přijde na rozhovor štáb, na který si musí dotyčná televize vydělat, bývá dvoučlenný. Když přijde štáb z televize, kterou povinně financují naši občané, přijde se štábem několik pomocníků a s nimi možná i psycholog, masér, účetní, maskérka a svačinářka. Když to shrnu, Česká televize jen tak bokem, aby se neřeklo, dělá činnosti, které jí byly uloženy a pro které byla zřízena, zatímco hlavní náplní její reálné činnosti je produkce, která jí uložena nikdy nebyla.
Cožpak už neplatí, že veřejné instituce smějí jen to, co je jim výslovně dovoleno?
Nedá mi nezmínit se i o tom, co ve zprávě o činnosti nenajdeme. To jsou případy, kdy Česká televize porušila zákon, a byly jí uděleny sankce Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Aktuálně Česká televize čelí řízení za porušení zákona nedodržováním nestrannosti, vyváženosti a objektivity v předvolebních debatách před volbami do
Evropského parlamentu. Vskutku máte pocit, že Česká televize (jak jí nařizuje zákon) posiluje vzájemné porozumění a toleranci a podporuje soudržnost pluralitní společnosti?
Podle zákona o České televizi jsou hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.
Vskutku máte všichni pocit, že Česká televize toto zákonné zadání plní? Že je objektivní? Nebo že se o to alespoň snaží? Že nám neříká, jak máme věci vidět a co si o nich máme myslet? Že nám nevnucuje jeden správný názor, jeden správný pohled na svět? Že nehodnotí a nenálepkuje věci, události, lidi a státy? Že vskutku podporuje pluralitu názorů, což je pro lidskou společnosti přirozené, typické a pochopitelné?
Tyto úvahy a analýzy na jejich základně postavené ve zprávě nejsou. Ale měly by být.
Vystoupení k senátnímu tisku č. 224 – Výroční zpráva České televize za rok 2023
Českou televizi zřídil stát zřizovacím zákonem. Tímto zákonem stát vymezuje úkoly, na nichž stojí a padá samotná existence České televize, a zároveň ji vybavuje prostředky, aby tyto úkoly mohla plnit. Zpráva, kterou dnes projednáváme, je primárně o tom, jak se České televizi daří plnit úkoly uložené jí státem formou zřizovacího zákona a formou další mediální i jiné legislativy. Parlament ČR (Sněmovna a Senát) je jediným orgánem, který může kontrolovat, do jaké míry Česká televize své úkoly plní. Tuhle kontrolu nemůže dělat žádný exekutivní orgán.
Parlament je jediným orgánem, který zastupuje veřejnost, jež Českou televizi financuje. Parlament kontroluje, zda jsou strukturované zájmy české veřejnosti Českou televizí naplňovány podle zadání. Naše kontrolní role je tedy v tomto ohledu nezastupitelná. Nemáme žádnou jinou zákonnou možnost kontrolovat práci České televize, než je právě posuzovat výroční zprávu o její činnosti. Proto je nepřijatelné i jen uvažovat o tom, že by některý z výborů Senátu jen vzal zprávu na vědomí a plénum Senátu by se jí pak už vůbec nezabývalo.
České televizi stát přidělil majetek, kmitočtové dispozice a trvalý zdroj financování v podobě výnosů z televizních poplatků. Tyto prostředky je povinna Česká televize používat výlučně k plnění zákonem uložených úkolů. Mezi těmito úkoly - ať hledám, jak hledám - ale nenacházím, že má Česká televize konkurovat soukromým televizím, vysílat běžnou komerční produkci, konkurovat privátnímu sektoru na reklamním trhu a používat svůj rozpočet jako průtokový ohřívač, kterým část peněz jen prochází a dál se rozděluje různým zájmovým skupinám. Všechny tyto zbytné činnosti vykonává Česká televize ze své vlastní vůle nad rámec svěřených úkolů, a jsou to zároveň činnosti, které požírají největší podíl z rozpočtu České televize. Zatímco na vysílání pro menšiny, vysílání pro školy, pro děti, mládež, seniory, matky s dětmi, konzumenty vyšší kultury apod. zbývá jen okrajová část rozpočtu.
Česká televize ve svém hlavním vysílacím čase vysílá estrády, kriminálky, sport, lacinou zábavu, nakoupené zahraniční pořady a opakuje staré notoriety, zatímco pořady, které by měly být hlavní náplní její činnosti, si odbývá v okrajových vysílacích časech. Chcete příklad? Přečtu vám z dnešního programu: Magnum. Americký krimiseriál z roku 1980. Komisařka Florenc. Francouzský krimiseriál z roku 2016, opakování. Pečení na neděli. Angličanka. Seriál Velká Británie/USA z roku 2022. Velký Blondýn s černou botou. Francouzská komedie z roku 1972. Místo činu. Německý krimiseriál z roku 2020.
Česká televize zaměstnává podle zprávy 2999 zaměstnanců plus neznámý počet lidí prostřednictvím jiných forem pracovněprávních vztahů. Televize NOVA podle své výroční zprávy za rok 2022 zaměstnává 679 zaměstnanců. Televize Prima 316 zaměstnanců.
Charakter vysílání je ale u všech tří televizí stejný a náklady na výrobu komerčních pořadů by měly být srovnatelné. Ale znáte to možná vy všichni, za kterými občas přijde štáb některé televize. Pokud přijde na rozhovor štáb, na který si musí dotyčná televize vydělat, bývá dvoučlenný. Když přijde štáb z televize, kterou povinně financují naši občané, přijde se štábem několik pomocníků a s nimi možná i psycholog, masér, účetní, maskérka a svačinářka. Když to shrnu, Česká televize jen tak bokem, aby se neřeklo, dělá činnosti, které jí byly uloženy a pro které byla zřízena, zatímco hlavní náplní její reálné činnosti je produkce, která jí uložena nikdy nebyla.
Cožpak už neplatí, že veřejné instituce smějí jen to, co je jim výslovně dovoleno?
Nedá mi nezmínit se i o tom, co ve zprávě o činnosti nenajdeme. To jsou případy, kdy Česká televize porušila zákon, a byly jí uděleny sankce Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Aktuálně Česká televize čelí řízení za porušení zákona nedodržováním nestrannosti, vyváženosti a objektivity v předvolebních debatách před volbami do
Evropského parlamentu. Vskutku máte pocit, že Česká televize (jak jí nařizuje zákon) posiluje vzájemné porozumění a toleranci a podporuje soudržnost pluralitní společnosti?
Podle zákona o České televizi jsou hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.
Vskutku máte všichni pocit, že Česká televize toto zákonné zadání plní? Že je objektivní? Nebo že se o to alespoň snaží? Že nám neříká, jak máme věci vidět a co si o nich máme myslet? Že nám nevnucuje jeden správný názor, jeden správný pohled na svět? Že nehodnotí a nenálepkuje věci, události, lidi a státy? Že vskutku podporuje pluralitu názorů, což je pro lidskou společnosti přirozené, typické a pochopitelné?
Tyto úvahy a analýzy na jejich základně postavené ve zprávě nejsou. Ale měly by být.
10. 7. 2024
Publikováno: 10. 7. 2024