Proč Jiří Přibáň nemá být ústavním soudcem – vystoupení k senátnímu tisku 248
Může být členem českého Ústavního soudu člověk, který našeho spojence v NATO a v Evropské unii označuje za tyranii? Jiří Přibáň v článku publikovaném v Advokátním deníku dne 14. prosince 2021 uvedl: „Jestliže něco po těch dvou letech víme o politických dopadech covidu, tak je to zjištění, že demokratické země s vládou práva se neproměnily na tyranie, zatímco země, ve kterých se vládlo autoritářsky již před covidem, se staly ještě autoritářštější, jako například Maďarsko.“
Když 7. května 2024 rozhodl Ústavní soud o zrušení podmínky chirurgického zákroku pro změnu pohlaví, objevila se v jeho odůvodnění tato citace: „Úlohou Ústavního soudu je mj. „katalyzovat“ demokratickou diskusi v situacích, kdy dosud neproběhla nebo kdy je dlouhodobě dysfunkční.“
Takovou roli ale Ústavní soud nemá a nesmí mít. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti.
A právě proto by se Jiří Přibáň neměl stát ústavním soudcem. Progresivistů, kteří chtějí lidu České republiky, politikům, občanům této země říkat, co si máme myslet, jak máme žít, co je dobro a co je zlo, už máme na Ústavním soudě přece dost.
Jiří Přibáň je politizující aktivista.
Už léta v roli mediálního miláčka zpoza kopců kdykoli ochotně poplive každého kritika bruselské unifikace, centralizace, progresivismu a zeleného třeštění a kdejakého kritika vůbec. Nemůže být rozhodčím ve hře, které se po celé roky účastní jako hráč jednoho klubu, v jeho komentářích je po celá léta vidět, jak vždy kope za jednu stranu.
Na rozdíl od minulých adeptů, o jejichž vhodnosti jsme zde rozhodovali, Jiří Přibáň není a nikdy nebude nestranný. Naprosto potvrzuje snahu učinit Ústavní soud názorově a ideově jednobarevný. V debatách o ústavnosti některých ústavních činitelů se opakovaně kriticky ke konkrétním ústavním činitelům vyslovoval, a to velmi osobně a zapáleně. Vždy se stavěl na jednu stranu, a to na stranu aktivistického progresivismu a sociálního inženýrství, ale nikdy
neargumentoval věcně ani s použitím konkrétních ústavních odkazů či judikátů. Vždy jen vyslovoval své odsudky, přání, preference a priority.
Nechápe Ústavu ani nezbytnost zdrženlivosti ústavních soudců.
Chcete další příklady? V roce 2009 se postavil na stranu rebelujících státních zástupců proti ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi, v jehož pravomoci bylo vedoucí státní zástupce odvolat. V červnu 2013 nařkl prezidenta Václava Klause, že porušil Ústavu a jeho chování označil jako ústavní puč. V prosince 2022 řekl o tehdy úřadujícím prezidentovi, že nikdo neničí ústavní pořádek tak jako Miloš Zeman. Téhož roku urážel prezidenta Miloše Zemana kvůli výběru oceněných státním vyznamenáním. V roce 2023 srovnával Petra Pavla s Andrejem Babišem a kriticky spekuloval o tom, jak by neúspěšný prezidentský adept vykonával mandát.
Být soudcem vůbec, najmě soudcem ústavním je pro mě zásadně otázka charakteru. Co si pomyslet o charakteru Jiřího Přibáně? V roce 2019 halasně rezignoval na své členství v čestné radě absolventů UK kvůli donátorské smlouvě s firmou Home Credit poté, co proti partnerství rozjela kampaň česká levice kvůli vztahům s Čínou. U své domovské univerzity v Cardiffu už tak zásadový nebyl, ačkoliv tuto univerzitu štědře dotuje třetí největší čínská IT společnost. V témže roce vystoupil ostře proti adeptu na ústavního soudce Aleši Gerlochovi mnohem víc kvůli tomu, kdo ho navrhuje, než aby ho osobně znal.
Jiří Přibáň je výsostně osobní. Někoho prostě rád má, a jiného nemá. A přitom tu nežije a osobní zkušenosti nemá. Ze vzdálenosti více než tisícovky kilometrů vnímá Česko pod vlivem vybraných médií.
Je to angažovaný politický glosátor a komentátor. Ano, má za sebou stovky článků, spoustu knih a komentářů politického dění a ve většině komentářů se staví jednoznačně na jednu stranu. Není a neumí být nestranický. Naopak. Vždy straní jedné straně. Chybí mu pokora a zdrženlivost.
Proto nemůže být ústavním soudcem. Proto jím nejenže nemá, ale nesmí být.
Já pro něj v žádném případě hlasovat nebudu. A vám, vážení kolegové, velmi naléhavě doporučuji totéž.
A mé NE nebylo nikdy v minulosti a proti žádnému adeptovi takto ostré.
Proč Jiří Přibáň nemá být ústavním soudcem – vystoupení k senátnímu tisku 248
Může být členem českého Ústavního soudu člověk, který našeho spojence v NATO a v Evropské unii označuje za tyranii? Jiří Přibáň v článku publikovaném v Advokátním deníku dne 14. prosince 2021 uvedl: „Jestliže něco po těch dvou letech víme o politických dopadech covidu, tak je to zjištění, že demokratické země s vládou práva se neproměnily na tyranie, zatímco země, ve kterých se vládlo autoritářsky již před covidem, se staly ještě autoritářštější, jako například Maďarsko.“
Když 7. května 2024 rozhodl Ústavní soud o zrušení podmínky chirurgického zákroku pro změnu pohlaví, objevila se v jeho odůvodnění tato citace: „Úlohou Ústavního soudu je mj. „katalyzovat“ demokratickou diskusi v situacích, kdy dosud neproběhla nebo kdy je dlouhodobě dysfunkční.“
Takovou roli ale Ústavní soud nemá a nesmí mít. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti.
A právě proto by se Jiří Přibáň neměl stát ústavním soudcem. Progresivistů, kteří chtějí lidu České republiky, politikům, občanům této země říkat, co si máme myslet, jak máme žít, co je dobro a co je zlo, už máme na Ústavním soudě přece dost.
Jiří Přibáň je politizující aktivista.
Už léta v roli mediálního miláčka zpoza kopců kdykoli ochotně poplive každého kritika bruselské unifikace, centralizace, progresivismu a zeleného třeštění a kdejakého kritika vůbec. Nemůže být rozhodčím ve hře, které se po celé roky účastní jako hráč jednoho klubu, v jeho komentářích je po celá léta vidět, jak vždy kope za jednu stranu.
Na rozdíl od minulých adeptů, o jejichž vhodnosti jsme zde rozhodovali, Jiří Přibáň není a nikdy nebude nestranný. Naprosto potvrzuje snahu učinit Ústavní soud názorově a ideově jednobarevný. V debatách o ústavnosti některých ústavních činitelů se opakovaně kriticky ke konkrétním ústavním činitelům vyslovoval, a to velmi osobně a zapáleně. Vždy se stavěl na jednu stranu, a to na stranu aktivistického progresivismu a sociálního inženýrství, ale nikdy
neargumentoval věcně ani s použitím konkrétních ústavních odkazů či judikátů. Vždy jen vyslovoval své odsudky, přání, preference a priority.
Nechápe Ústavu ani nezbytnost zdrženlivosti ústavních soudců.
Chcete další příklady? V roce 2009 se postavil na stranu rebelujících státních zástupců proti ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi, v jehož pravomoci bylo vedoucí státní zástupce odvolat. V červnu 2013 nařkl prezidenta Václava Klause, že porušil Ústavu a jeho chování označil jako ústavní puč. V prosince 2022 řekl o tehdy úřadujícím prezidentovi, že nikdo neničí ústavní pořádek tak jako Miloš Zeman. Téhož roku urážel prezidenta Miloše Zemana kvůli výběru oceněných státním vyznamenáním. V roce 2023 srovnával Petra Pavla s Andrejem Babišem a kriticky spekuloval o tom, jak by neúspěšný prezidentský adept vykonával mandát.
Být soudcem vůbec, najmě soudcem ústavním je pro mě zásadně otázka charakteru. Co si pomyslet o charakteru Jiřího Přibáně? V roce 2019 halasně rezignoval na své členství v čestné radě absolventů UK kvůli donátorské smlouvě s firmou Home Credit poté, co proti partnerství rozjela kampaň česká levice kvůli vztahům s Čínou. U své domovské univerzity v Cardiffu už tak zásadový nebyl, ačkoliv tuto univerzitu štědře dotuje třetí největší čínská IT společnost. V témže roce vystoupil ostře proti adeptu na ústavního soudce Aleši Gerlochovi mnohem víc kvůli tomu, kdo ho navrhuje, než aby ho osobně znal.
Jiří Přibáň je výsostně osobní. Někoho prostě rád má, a jiného nemá. A přitom tu nežije a osobní zkušenosti nemá. Ze vzdálenosti více než tisícovky kilometrů vnímá Česko pod vlivem vybraných médií.
Je to angažovaný politický glosátor a komentátor. Ano, má za sebou stovky článků, spoustu knih a komentářů politického dění a ve většině komentářů se staví jednoznačně na jednu stranu. Není a neumí být nestranický. Naopak. Vždy straní jedné straně. Chybí mu pokora a zdrženlivost.
Proto nemůže být ústavním soudcem. Proto jím nejenže nemá, ale nesmí být.
Já pro něj v žádném případě hlasovat nebudu. A vám, vážení kolegové, velmi naléhavě doporučuji totéž.
A mé NE nebylo nikdy v minulosti a proti žádnému adeptovi takto ostré.
19. 6. 2024
Publikováno: 19. 6. 2024