Ó, jak to mají mladí lidé při prvním sestěhování jednoduché. Patchworkové domácnosti jsou mnohem složitější.

Těžší je to přitom pro toho, kdo se přestěhuje.

„Je to odteď i tvoje domácnost,“ řekne ten druhý, milující partner. A určitě to myslí upřímně. Ale slova nejsou tak důležitá jako zvyky.

Každá domácnost má po letech dané uspořádáni. Jak a kde se zavírají dveře. Jak a kde se čím svítí. Kolik vody se leje do konvice. Jak se ukládají věci do myčky. Jak se používá zubní pasta. Kde stojí mýdlo a kde toaletní papír.

Jak se zásobuje lednička a spíže. Co kam patří. Jak velké zásoby se nakupují. Jak se s tím vším doma hospodaří. Do jakého hrnku se naléva čaj a do jaké sklenice nikdy nepatří voda. Kdy se zapalují svíčky.

Jak a kdy se otevírají a zavírají okna, kdy se zatahují a roztahují závěsy. Jak a kam se skládá prádlo. Na které straně postele se spí, jak se usíná a jak se probouzí. Co se žehlí a co se nežehlí. Co se dělá na jaře, co v létě, co na podzim a co v zimě. Co se dělá vždycky před spaním a co po probuzení. Co se nikdy nedělá při snídani. Jak a kdy se vynáší koš. Co se a jak vaří, co se snídá, kdy se jí, co se kdy nejí. Jídla, co se nikdy nekupují. Co se smí vyhodit a kdy. Co se vždycky musí dojít. Co se nikdy nejí a nepije.

Co se kdy nosí a kdy se mění sezónní oblečení. Jak se zalévají kytky. Jak a co se jak často uklízí. Kam se dává došlá pošta. Kam a jak se zařazují věci. Kdy a kde se provozuje sex. Kdy se chodí do postele. Kam patří boty, papuče, klobouky, bundy. Kdo má co v domácnosti na starosti. Kdo dělá tohle a kdo tohle nikdy nedělá.

Tisíce pravidel, jak se co má, tedy musí dělat. Podvědomé, do masa vzrostlé věci, kroky, zásady, rituály, pravdy a pravidla.

Nikdo si to předem neuvědomuje. Nikdo nečeká, jak je to složité. Tisíce pravidel, která se rodila léta a dnes už jsou z nich železobetonové zvyky. Rodinné rituály.

Život není fér ani spravedlivý. Kdo v domácnosti bydlí léta, nechápe nově příchozího. Očekává plnění všech těch nepsaných zvyků, někdy rozumných, ale povětšinou jen ritualizovaných. A někdy naprosto bláznivých a ulítlých. Takhle se to prostě dělalo vždycky.

Trvá na nich. Vynucuje je. Poučuje. Komanduje. Tohle se bude dělat takto.

Ten, který přichází, to má mnohem složitější. Má dobrou vůli, miluje přece, ale nechce se rozplynout. Nechce jen poslouchat. Nechce s novým partnerem změnit své zvyky, svá pravidla, své rituály. Nebo je aspoň nechce měnit všechny. Všechny rituály té nové domácnosti si ani nedokáže všechny zapamatovat. Není přece ve škole ani v práci. Jde mu z toho hlava kolem. Nenapadlo ho, jak je to soužití s novým dospělým partnerem těžké. Jak se musí hlídat, jak musí své chování kontrolovat. Uvědomuje si to vůbec jeho partner?

A taky chce zůstat sám sebou. Ten příchozí, co se přistěhuje, to má mnohem těžší. 

Co by se měli partneři patchworkové domácnosti říct, vyjasnit, spolu přečíst? 

Modlitba nového příchozího do patchworkové domácnosti 

Prosím, přemýšlej o tom.

Je to pro mě velmi těžké. Jsem plna pochopení a účasti. A odmlouvám jen výjimečně. Ale nedokážu se naučit všechno.

Nedokážu si všechna ta pravidla ani zapamatovat. A někdy vlastně zoufale nechci. Chci aspoň trochu i v nové domácnosti žít po svém. Jinak budu utíkat, abych si chvilkami mohla dělat věci, jak je mám naučené já.

Kdyby ses přestěhoval ty ke mně, bylo by to přesně naopak. Ale je to tak, jak to je, a přizpůsobovat se musím já. Zuřím z toho a v duchu ječím.

Prosím, přemýšlej o tom. Mysli na to, jak to mám složité. Nenuť mě do svých zvyků, není-li to pro náš společný život absolutně nevyhnutelné. Mysli někdy na to, že já to něco desítky let dělám jinak.

Prosím, nech mě přinést do společné domácnosti své rituály, své zvyky, své podivnosti.

Jinak to nebude i má domácnost.

Jinak tam budu pořád jenom hostem. Hostem, který si dává pantofle přesně tam, kam mu ukážeš.

Děkuji.

Miluji tě.

Tvá patchworková žena.

Rodinné listy č. 4/2024