Čtení podkladového materiálu je uchvacující, plné bombastických formulací, revolučních frází, výzev a strašení. Hned na samém počátku, ve druhé větě čteme tuto větu: „V roce 2023 došlo k historicky největšímu zrychlení narušení klimatu, kdy globální oteplení poprvé dosáhlo 1,48 °C nad předindustriální úrovní.“

Nad čím se to Komise pozastavuje? Nad vzrůstem průměrné teploty o 1,48 °C. To je ovšem katastrofické sdělení. Abychom si ten dopad uvědomili, srovnáme si ho na českém příkladě. Rozdíl průměrné roční teploty 1,48 °C je jako mezi Prahou a Dobřichovicemi. Představte si tu hrůzu. Já sama těmito místy přejíždím dvakrát týdně, někdy i častěji. Jaký katastrofický dopad má tento rozdíl teplot na lidi, na přírodu, na zemědělství, na obchod a služby, vidím z vlaku každý týden. Jak jenom lidé mohou ten rozdíl teplot přežít? Jak mohu ty děsivé teplotní rozdíly přežít já sama 2x týdně ve vlaku?

Usmíváte se? Nebo se durdíte nad tím, že si z klimatických cílů EU střílím? Jsem dost stará, abych si pamatovala závěry sjezdů KSČ. I v nich se uvádělo, že smělé socialistické plány nejen splníme, ale i překročíme. A stejně tak dopadnou i smělé klimatické cíle EU.

Děkuji vládě za opatrnou pozici, byť bych byla radši za jednoznačně odmítavý postoj, a ráda podpořím kritické doprovodné usnesení Výboru pro evropské záležitosti. Takto je třeba vystupovat, na takových formulacích je třeba trvat. A možná by stálo zato namísto vyhozených peněz do zelené transformace hovořit o přesměrování financí na adaptaci, na aklimatizaci na změnu klimatu. Člověk je na této planetě právě proto, že se uměl přizpůsobit. Mimochodem každý živý tvor přežil na Zemi právě proto, že se adaptoval. Přesně to bychom měli dělat.

Pokud jde o naše doprovodné usnesení, jsem ovšem současně i velmi skeptická. Čtu totiž pokaždé reakce Komise na naše usnesení. Diplomatickými slovy se tam na postoj Senátu, k pozici České republiky říká: schvalujte si, co chcete, ale my si to uděláme po svém.

Pamatujte na to, až nám zase někdo bude navrhovat zrušení jednomyslnosti.