Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. A tak je to i s touto předlohou. Svého deklarovaného cíle nedosáhne a svými nezamýšlenými vedlejšími efekty způsobí veliké škody.

Čeho chceme docílit tímto zákonem?

Co touto snahou vlastně sledujeme? Chceme více odsouzených za znásilnění? Chceme více nepodmíněných trestů? Chceme více trestních oznámení? Chceme ve vztazích strach, podezíravost, mstu, šikanu, vydírání?

Vskutku po tom prahneme? Za rok budeme porovnávat, zda jsme za znásilnění mezi manžely odsoudili více lidí? Zda od soudu neodcházejí s podmínkou, ale zda si trest odseděli ve věznici? Nebo jak chceme měřit účinky této změny?

Předkladatelů této změny se ptám: Vskutku voláte po větší kriminalizaci? Cožpak nechápete, že ustálenou judikaturu, jaká dnes v otázkách sexuálních trestných činů existuje, tímhle slovíčkařením rozkolísáme? Cožpak nechápete, že nové definice povedou jen k větším debatám a kličkám před soudy? K větším právním rozborům u hlavních líčení? Jak se asi bude vykládat a prokazovat nový právní termín „seznatelná vůle“? Copak si neuvědomujete, jak celá debata kolem redefinice působí na společnost?

Nechci rozšiřovat nedůvěru mezi lidmi. Nechci rafinované úklady. Nechci víc odsouzených ve věznicích.

Nechci víc trestních oznámení. Netoužím po vyšších číslech ve statistikách.

Chci méně znásilnění, méně útoků, méně nedorozumění.

Ale toho nedostáhneme novými definicemi trestných činů.