Představme si, že vláda přijde s návrhem zákona, který zakazuje jezdit kradenými auty rychleji než 80 km v hodině. Návrh bude zdůvodněn upřímnou a na první pohled logickou snahou a vysvětlením: zloději aut totiž jezdí tak rychle, že není možné je policejními auty chytit. Kdyby jezdili pomaleji měla by policie boj proti nim jednodušší.

Předloha, o které mluvíme, je postavena na stejném principu: nebudeme zamezovat krádežím aut, ale regulovat způsob, jakým s nimi zloději budou nakládat. Zákony proti praní špinavých peněz i návrh, který projednáváme, nemají šanci eliminovat samotné kriminální aktivity, ale pouze zkomplikovat zločincům nakládání se svým lupem.

Obětí takových zákonů ale vždy bývají lidé zcela nevinní, na které taková opatření plošně dopadnou, zatímco zločinci si s nimi snadno poradí.

Každý, kdo podobné normy podporuje, vypadá jako rozhodný bojovník proti zločinu. Naopak každému, kdo má o těchto metodách pochybnosti, je nasazována psí hlava toho, kdo chce zločin tolerovat. Takové vidění je ale kýčovité, neproduktivní, pokrytecké.

Já pokrytec nejsem, a tak pro tento zákon ruku nezvednu.

6. 3. 2024