Začalo to docela nevinně. Zdraví manželé nemohli donosit dítě, a tak poprosili sestru, sestřenici, matku nebo kamarádku, aby jim pomohla a jejich dítě donosila sama. Jenomže pak se z bohulibé činnosti stal byznys. Americké celebrity si nechávaly odnosit dítě, aby jim těhotenství neničilo postavu a aby nemusely strpět porodní bolesti. Náhradními matkami byly studentky, které si chtěly přivydělat, nebo matky po několika dětech z chudého prostředí (např. zde). Právníci se od těch dob dělí na dvě skupiny. Jedna vymýšlí složité právní konstrukce, které obcházejí zákaz obchodování s dětmi. Ta druhá varuje před neřešitelnými soudními spory (např. zde).
Co když si náhradní matka dítě ponechá a odmítne je vydat objednatelskému páru? A co když objednavatelé cuknou a odmítnout dítě převzít?
Mezitím se s náhradním mateřstvím roztrhl pytel ruku v ruce s rozvojem medicíny a technik asistované reprodukce. Dnes jde o kvetoucí byznys, ve kterém má naše země taky nemalé máslo na hlavě. Bohaté starší osamělé ženy a zazobané lesbické a homosexuální páry si už totiž pořídili auto, dům a psa a ke spokojenosti jim chybí jen dítě z e-shopu. Však taky portály na děti už skutečně existují, jak se o tom píše třeba zde nebo zde. Objednáte si bílou holčičku s modrýma očima, jeden biologický materiál z Kanady, druhý z Itálie, třetí z Číny, kliknete a zaplatíte, a je hotovo, jako když vám Alza slíbí doručení do druhého dne. Obchod s dětmi kvete veřejně a neutajeně, a ještě se popisuje jako dobro. A to nemluvím o zneužívání chudých žen, které jsou ochotny dítě jako „náhradní dělohy“ odnosit.
Dříve jsme o nelegálním obchodování s dětmi spíše jen slýchali a četli, v posledních letech se s profesionály obchodujícími s biologickým materiálem, počatými embryi i s novorozenými dětmi a s jejich příšerným zacházením setkáváme i u nás. Jde o novodobé otroctví, do kterého jsou uvrhovány sociálně slabé matky všech možných národností. Ty se nechávají inseminovat jako samice za peníze a následné podmínky, v nichž se dítě vyvíjí, odrodí a je předáváno matkám, je otřesné (viz třeba zde). Nepochybuji o tom, že se mezi nimi najdou i kriminální skupiny, které například kupčí s lidskými orgány či s dětskou prostitucí a otroctvím. Proto je namístě přísná regulace a zákaz všech komerčních aktivit s tím spojených.
Liberálové se podivují, proč by naprosté rozvolnění pravidel pro asistovanou reprodukci nemělo pomáhat nešťastným párům. V této diskusi však nikdo nepamatuje na samotné dítě. Asi jsme nějak pozapomněli, že dítě je potomkem spojení jednoho muže a jedné ženy a má od početí práva jako každý jiný jedinec (jak o tom hovoří Radkin Honzák zde). Především právo na své rodiče, na mámu a tátu. Nelze si ho koupit v e-shopu ani objednat na míru jako sako.
Nezapomínejme, že se dnes u náhradního mateřství hlásí k rodičovství mnoho osob - vedle objednatelského páru a matky, která dítě porodila, jsou to všichni dárci biologického materiálu. V zahraničí se hovoří o mnohorodičoství (poly parenthood – viz zde) - o jakýchsi komunitách či skupinách složených z biologických rodičů, sociálních rodičů, dárců materiálu a náhradní matky, kteří všichni by společně o dítě pečovali. Co to udělá s psychikou dítěte, na to si netroufám ani pomyslet.
Další výhrady musí vznést každý právník - souvisejí se zněním občanského zákoníku: matkou je u nás žena, která dítě porodila. Přemýšlet o změně této koncepce znamená rozbít celé právo týkající se rodičovství.
Česká republika je signatářem řady mezinárodních konvenci zakazujících obchod s lidmi a s biologickým materiálem. Musíme být přece konzistentní. Cožpak budeme zakazovat obchod s lidským masem jen tehdy, kdy se nám to hodí, a jindy ho naopak budeme podporovat?
Proč jsou pronajaté dělohy zlo, nikoliv dobro
Začalo to docela nevinně. Zdraví manželé nemohli donosit dítě, a tak poprosili sestru, sestřenici, matku nebo kamarádku, aby jim pomohla a jejich dítě donosila sama. Jenomže pak se z bohulibé činnosti stal byznys. Americké celebrity si nechávaly odnosit dítě, aby jim těhotenství neničilo postavu a aby nemusely strpět porodní bolesti. Náhradními matkami byly studentky, které si chtěly přivydělat, nebo matky po několika dětech z chudého prostředí (např. zde). Právníci se od těch dob dělí na dvě skupiny. Jedna vymýšlí složité právní konstrukce, které obcházejí zákaz obchodování s dětmi. Ta druhá varuje před neřešitelnými soudními spory (např. zde).
Co když si náhradní matka dítě ponechá a odmítne je vydat objednatelskému páru? A co když objednavatelé cuknou a odmítnout dítě převzít?
Mezitím se s náhradním mateřstvím roztrhl pytel ruku v ruce s rozvojem medicíny a technik asistované reprodukce. Dnes jde o kvetoucí byznys, ve kterém má naše země taky nemalé máslo na hlavě. Bohaté starší osamělé ženy a zazobané lesbické a homosexuální páry si už totiž pořídili auto, dům a psa a ke spokojenosti jim chybí jen dítě z e-shopu. Však taky portály na děti už skutečně existují, jak se o tom píše třeba zde nebo zde. Objednáte si bílou holčičku s modrýma očima, jeden biologický materiál z Kanady, druhý z Itálie, třetí z Číny, kliknete a zaplatíte, a je hotovo, jako když vám Alza slíbí doručení do druhého dne. Obchod s dětmi kvete veřejně a neutajeně, a ještě se popisuje jako dobro. A to nemluvím o zneužívání chudých žen, které jsou ochotny dítě jako „náhradní dělohy“ odnosit.
Dříve jsme o nelegálním obchodování s dětmi spíše jen slýchali a četli, v posledních letech se s profesionály obchodujícími s biologickým materiálem, počatými embryi i s novorozenými dětmi a s jejich příšerným zacházením setkáváme i u nás. Jde o novodobé otroctví, do kterého jsou uvrhovány sociálně slabé matky všech možných národností. Ty se nechávají inseminovat jako samice za peníze a následné podmínky, v nichž se dítě vyvíjí, odrodí a je předáváno matkám, je otřesné (viz třeba zde). Nepochybuji o tom, že se mezi nimi najdou i kriminální skupiny, které například kupčí s lidskými orgány či s dětskou prostitucí a otroctvím. Proto je namístě přísná regulace a zákaz všech komerčních aktivit s tím spojených.
Liberálové se podivují, proč by naprosté rozvolnění pravidel pro asistovanou reprodukci nemělo pomáhat nešťastným párům. V této diskusi však nikdo nepamatuje na samotné dítě. Asi jsme nějak pozapomněli, že dítě je potomkem spojení jednoho muže a jedné ženy a má od početí práva jako každý jiný jedinec (jak o tom hovoří Radkin Honzák zde). Především právo na své rodiče, na mámu a tátu. Nelze si ho koupit v e-shopu ani objednat na míru jako sako.
Nezapomínejme, že se dnes u náhradního mateřství hlásí k rodičovství mnoho osob - vedle objednatelského páru a matky, která dítě porodila, jsou to všichni dárci biologického materiálu. V zahraničí se hovoří o mnohorodičoství (poly parenthood – viz zde) - o jakýchsi komunitách či skupinách složených z biologických rodičů, sociálních rodičů, dárců materiálu a náhradní matky, kteří všichni by společně o dítě pečovali. Co to udělá s psychikou dítěte, na to si netroufám ani pomyslet.
Další výhrady musí vznést každý právník - souvisejí se zněním občanského zákoníku: matkou je u nás žena, která dítě porodila. Přemýšlet o změně této koncepce znamená rozbít celé právo týkající se rodičovství.
Česká republika je signatářem řady mezinárodních konvenci zakazujících obchod s lidmi a s biologickým materiálem. Musíme být přece konzistentní. Cožpak budeme zakazovat obchod s lidským masem jen tehdy, kdy se nám to hodí, a jindy ho naopak budeme podporovat?
14. 2. 2024, Deník TO
Publikováno: 16. 2. 2024