Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích
Vystoupení na plénu Senátu dne 24. 1. 202 k senátnímu tisku
N 88/14
Opožděné platby obchodníků za zboží a služby – ach, jaké to zlo bují napříč unijními státy. To zlo si Evropská komise a Rada vzaly na paškál a rozhodly se proti nim bojovat.
Není to první takový pokus. Zlepšení platební morálky v obchodních transakcích byly jedním z cílů sdělení Komise „Aktualizace nové průmyslové strategie 2020“ a „Strategie pro udržitelnou a digitální Evropu zaměřená na malé a střední podniky“. Jak byly tyto nedávné dokumenty efektivní? Nevíme. V podkladovém materiálu se vyhodnocení dopadnu nedočteme. Dočteme se jen, že je třeba přitvrdit a více hrozit a trestat.
Co se v materiálu dočteme ještě? „Je třeba, aby EU přijala opatření, která zajistí, že všechny členské státy budou mít zavedena minimální pravidla pro předcházení opožděným platbám, správná donucovací a odrazující opatření pro boj proti opožděným platbám a odpovídající opravné prostředky (str. 2).“ Jde o jeden z příkladů „jetřebismu“ a idealistického vnímání světa v hlavách sociálních inženýrů: existuje zlořád, který přestane existovat, jakmile přijmeme novou legislativu. Přesně s touto motivací vznikly centrálně řízené státy s plánovitým hospodářstvím. Z neodolatelné touhy dostrkat dobro a jistoty do každého příbytku. Z opovržení nad soukromoprávními vztahy založenými na dobrovolně uzavíraných vzájemně výhodných smlouvách. Protože tyhle byrokratické recepty zbavily lidi motivace a odpovědnosti, zbavily celou společnost efektivity a svobody a zhroutily se.
Otázka číslo jedna dnes zní: Potřebujeme takovouto úpravu vůbec? Odborníci zabývající se oblasti daní i česká vláda odpovídají jednoznačným a shodným NE.
Otázka č. 2 se týká subsidiarity, jež je kritériem pro výkon nevýlučných pravomocí Unie. Toto kritérium vylučuje zásah Unie v případě, že určitou otázku mohou účinně řešit samy členské státy na ústřední, regionální nebo místní úrovni. Takže se ptám ve shodě se základními dokumenty EU: skutečně není možné, aby opožděné platby řešil vlastní legislativou každý členský stát? Skutečně je nezbytně třeba přijímat kvůli opožděným platbám jednotnou unijní legislativu? I na tuto otázku je má odpověď negativní.
A jak je vysvětlena subsidiarita v návrhu nařízení? „Opožděné platby se týkají všech členských států. Usnadnění včasné platby vyžaduje přísná a koordinovaná pravidla. Provedení 27 vnitrostátních řešení by pravděpodobně vedlo k nejednotnosti pravidel, roztříštěnosti jednotného trhu a vyšším nákladům pro společnosti obchodující přes hranice. Opatření EU je oprávněné, protože opožděné platby se týkají všech obchodních transakcí v rámci veřejných zakázek a mezi podniky bez ohledu na jejich velikost.“
Výše uvedené věty jsou ovšem absolutním alibismem. Takové odůvodnění by EU mohla použít pro libovolnou oblast lidského života. Pro vymáhání výživného na nezletilé děti, pokut za rychlou jízdu, pro předcházení podvodům, lžím, krádežím či jiným nepravostem, protože se přece vyskytují všude.
Otázka č. 3 zní, co to bude stát. Odpověď najdeme na str. 6 podkladového materiálu, v němž se píše: „Upřednostňovaný balíček přináší podnikům určité jednorázové náklady. Celkový čistý ekonomický přínos bude pozitivní, protože peněžní toky budou pro podniky předvídatelnější a bude snazší je řídit.“ A na str. 7: „Navrhované nařízení zjednoduší situaci díky jednotnému a závaznému přístupu k boji proti opožděným platbám, který se bude vztahovat na společnosti všech velikostí, přičemž pro malé a střední podniky nebude platit žádný výjimečný režim.“
Takže bude to pekelně drahé a náklady ponesou nejen státy, ale i podniky všech velikostí. Ale pak přijdou šťastné zítřky a všechny náklady se nám vrátí. Ano. Až naprší a uschne.
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích
Vystoupení na plénu Senátu dne 24. 1. 202 k senátnímu tisku
N 88/14
Opožděné platby obchodníků za zboží a služby – ach, jaké to zlo bují napříč unijními státy. To zlo si Evropská komise a Rada vzaly na paškál a rozhodly se proti nim bojovat.
Není to první takový pokus. Zlepšení platební morálky v obchodních transakcích byly jedním z cílů sdělení Komise „Aktualizace nové průmyslové strategie 2020“ a „Strategie pro udržitelnou a digitální Evropu zaměřená na malé a střední podniky“. Jak byly tyto nedávné dokumenty efektivní? Nevíme. V podkladovém materiálu se vyhodnocení dopadnu nedočteme. Dočteme se jen, že je třeba přitvrdit a více hrozit a trestat.
Co se v materiálu dočteme ještě? „Je třeba, aby EU přijala opatření, která zajistí, že všechny členské státy budou mít zavedena minimální pravidla pro předcházení opožděným platbám, správná donucovací a odrazující opatření pro boj proti opožděným platbám a odpovídající opravné prostředky (str. 2).“ Jde o jeden z příkladů „jetřebismu“ a idealistického vnímání světa v hlavách sociálních inženýrů: existuje zlořád, který přestane existovat, jakmile přijmeme novou legislativu. Přesně s touto motivací vznikly centrálně řízené státy s plánovitým hospodářstvím. Z neodolatelné touhy dostrkat dobro a jistoty do každého příbytku. Z opovržení nad soukromoprávními vztahy založenými na dobrovolně uzavíraných vzájemně výhodných smlouvách. Protože tyhle byrokratické recepty zbavily lidi motivace a odpovědnosti, zbavily celou společnost efektivity a svobody a zhroutily se.
Otázka číslo jedna dnes zní: Potřebujeme takovouto úpravu vůbec? Odborníci zabývající se oblasti daní i česká vláda odpovídají jednoznačným a shodným NE.
Otázka č. 2 se týká subsidiarity, jež je kritériem pro výkon nevýlučných pravomocí Unie. Toto kritérium vylučuje zásah Unie v případě, že určitou otázku mohou účinně řešit samy členské státy na ústřední, regionální nebo místní úrovni. Takže se ptám ve shodě se základními dokumenty EU: skutečně není možné, aby opožděné platby řešil vlastní legislativou každý členský stát? Skutečně je nezbytně třeba přijímat kvůli opožděným platbám jednotnou unijní legislativu? I na tuto otázku je má odpověď negativní.
A jak je vysvětlena subsidiarita v návrhu nařízení? „Opožděné platby se týkají všech členských států. Usnadnění včasné platby vyžaduje přísná a koordinovaná pravidla. Provedení 27 vnitrostátních řešení by pravděpodobně vedlo k nejednotnosti pravidel, roztříštěnosti jednotného trhu a vyšším nákladům pro společnosti obchodující přes hranice. Opatření EU je oprávněné, protože opožděné platby se týkají všech obchodních transakcí v rámci veřejných zakázek a mezi podniky bez ohledu na jejich velikost.“
Výše uvedené věty jsou ovšem absolutním alibismem. Takové odůvodnění by EU mohla použít pro libovolnou oblast lidského života. Pro vymáhání výživného na nezletilé děti, pokut za rychlou jízdu, pro předcházení podvodům, lžím, krádežím či jiným nepravostem, protože se přece vyskytují všude.
Otázka č. 3 zní, co to bude stát. Odpověď najdeme na str. 6 podkladového materiálu, v němž se píše: „Upřednostňovaný balíček přináší podnikům určité jednorázové náklady. Celkový čistý ekonomický přínos bude pozitivní, protože peněžní toky budou pro podniky předvídatelnější a bude snazší je řídit.“ A na str. 7: „Navrhované nařízení zjednoduší situaci díky jednotnému a závaznému přístupu k boji proti opožděným platbám, který se bude vztahovat na společnosti všech velikostí, přičemž pro malé a střední podniky nebude platit žádný výjimečný režim.“
Takže bude to pekelně drahé a náklady ponesou nejen státy, ale i podniky všech velikostí. Ale pak přijdou šťastné zítřky a všechny náklady se nám vrátí. Ano. Až naprší a uschne.
24. 1. 2024
Publikováno: 24. 1. 2024