Čas od času přichází naivní zákonodárce s myšlenkou, že novým paragrafem vylepší rodinný život. Jenomže lásku, přátelství či úctu v rodině nelze nařizovat žádným zákonem, nelze vynutit tlakem exekutora a nelze vysoudit u žádného soudu. Příkladem jednoho takového nesmyslu může být antidiskriminační zákon, který namísto boje s diskriminací je způsobem, jak si lacino vydělat. Autor zákona naivně doufá, že nový paragraf přinese všeobjímající dobro. Takovým příkladem je třeba participační právo dítěte. Důsledkem tohoto práva je dnes rodičovská manipulace, jíž se dopouštějí rozhádaní rodiče, kteří se hádají o dítě.

To je ve zkratce hlavní myšlenka mého vystoupení, které jsem přednesla dne 19. 5. 2022 ve Sněmovně na konferenci pořádané Výborem pro sociální politiku. Záznam konference zveřejním, jakmile jej vyvěsí Poslanecká sněmovna.