Tisk, který dnes máme na stole, obsahuje řadu paradoxů. 

·     Paradox první: Vláda počítá úsporu z teoretického rozpočtu, který je produktem automatického působení mandatorních výdajů namísto klasického srovnání vůči výši rozpočtu předchozího roku. Takto bychom poněkud originálně mohli označit jako úsporu i schodek, který by byl mandatorními výdaji automaticky prohlouben o vyšší částku, než je zmiňovaná konsolidační úspora.

·     Budeme-li porovnávat konsolidaci obvyklým způsobem, zjistíme, že její faktická výše pro příští rok dosahuje výše rozdílu mezi letošním plánovaným schodkem a návrhem schodku na rok příští. To je pouze polovina konsolidace prezentované v květnu tohoto roku, kdy vláda balíček představovala.

·     Paradox druhý: Oficiální státní rozpočet neukazuje celkový schodek. Ten bude fakticky o desítky miliard korun vyšší. Nepatří do něj například podstatná část investic do silnic a dálnic, které se financují přes mimorozpočtový Státní fond dopravní infrastruktury. Ten může podle nového zákona, který letos prosadila vláda, vydávat samostatné dluhopisy. Vyrábí tak další státní dluh za 30 miliard korun, ty se však do schodku státního rozpočtu nepočítají.

·     Paradox třetí: Úprava ve výdajích je ze 70 % tvořena škrtem dotací. Pouze třetina připadá na aktivnější formy úspory v provozních výdajích státu, škrty výdajů na platy apod. Z balíčku plyne úporná snaha o zamaskování faktického zvyšování daní z příjmu fyzických osob pomocí rušení výjimek. Rušení výjimek je obecně správná cesta, ale reálně jde opět o zvýšení daňové zátěže obyvatel. A taky bychom si měli všímat zvýšení progrese.

·     Paradox čtvrtý: Ačkoliv už více než rok ze všech stran všichni slyšíme, že musíme šetřit, a že tedy nejvíc ze všeho musí šetřit stát, snižování výdajů, které je hlavním problémem našich veřejných financí, není dostatečné. Nemáme hledat příjmy pro současné výdaje, ale máme ty výdaje snížit. Vše ostatní je přiznáním, že tato podoba výdajů státního rozpočtu je vlastně v pořádku.

·     A teď pár slov o tom, co v konsolidačním balíčku chybí:

·     Počet státních zaměstnanců atakuje půlmilionovou hranici. Jen letos narostl jejich počet o cca 10 000. Ještě v roce 2017 byl počet státních zaměstnanců o 50 000 nižší, a přitom si rok 2017 nevybavujeme jako dobu, kdy se hroutil stát a nefungovaly jeho úřady, školy či policie. Situace na trhu práce je navíc pro tento krok extrémně příznivá, nezaměstnanost prakticky neexistuje, soukromý sektor nemá zaměstnance. Drtivá většina propuštěných by si ihned našla nové pracovní místo. Proč tedy stát nechce propouštět a šetřit?

·     Podobně tak chybí znatelnější rušení státních agend a institucí placených z rozpočtu nebo na státní rozpočet navázaných. Skutečně nezbytně potřebujeme všechny ty výzkumné ústavy, divadla, muzea? Mám v ruce seznam stovky úřadů a institucí ke zrušení, seznam mohu komukoliv poskytnout. V roce 2021 jsme na ně vynaložili 21 miliard korun. A nejen to. Skutečně musíme být v době akutní potřeby šetřit členy všech těch stovek mezinárodních organizací? I tento seznam mám k dispozici. Je na nich 960 organizací a podle zprávy NKÚ jsme na ně vydali 4,4 miliardy korun.

·     Co v balíčku chybí dál? Omezení valorizačních automatů, které vláda naopak rozšiřuje.

A to nehovořím o absolutních nesystémovostech, jako například zachování výjimky spotřební daně pro tiché víno. Nezdanění tichého vína je výsledkem systematického tlaku mocné vinařské lobby. Vskutku je vláda s pohodlnou sněmovní i senátní většinou tak slabá, že nedokáže lobbingu vzdorovat? Víno je bezpochyby kulturním nápojem spojeným se západní kulturou. Pivo ale také, což má daleko širší dopad na společenský život, zejména na venkově. Na koho dopadá spotřební daň nejvíce? Na minipivovary. Pivovarů s výstavem do 10 tis hl ročně je u nás 500 a jsou to rodinné firmičky třeba se dvěma zaměstnanci. Obří vinařské závody, dovážející révu i ze zahraničí, neplatí nic, vesnický minipivovar platit musí? Kdo se ptá mikropivovaru v garáži, jak to bude dělat? A přesto si i ten garážový mikropivovar musel zřídit celní sklad.

Pokud chceme spravedlnost, rovná práva a fér podmínky, pak si nemůžeme vybírat, komu se to hodí a komu ne.

Spotřební daň z alkoholu je nastavena špatně. Tak ji, pane ministře, změňte a zjednodušte. Třeba zdaňujte podle velikosti firmy nebo podle vlastníka. Ale dnešní stav je nefér.

·     Zcela zásadní je pro vývoj veřejných rozpočtů dotační politika. Dotace vybraným podnikatelům deformují rovné podnikatelské podmínky. Ale podle mě, kdo chce podnikat, ten si má najít finanční zdroje do začátku a chovat se tak, aby dosáhl zisku. Stát nemá dotovat ani ztrátové podnikání, natož podnikání ziskové. A jestliže má stát obrovský rozpočtový schodek, nemůže současně lidem plošně rozdávat peníze. Všechny tyhle zásahy státu do podnikání prostřednictvím peněz daňových poplatníků musí přestat.

8. 11. 2023

·     Proto pro schválení konsolidačního balíčku hlasovat nemohu.