Ad polyamorické svazky a jejich požadavky neb plné znění otázky ze strany médií a moje odpověď:

Otázka: Přeji vám krásný den, paní senátorko. Mohl bych vás požádat o pár slov komentáře pro ParlamentníListy.cz? Jde o aspirace na legální zrovnoprávnění polyamorických vztahů. Do médií začínají pronikat jejich stížnosti, že právo nepočítá s více než dvoučlenných vztahem. Jak se na to díváte jako zkušený rodinný právník? Je vůbec právně-technicky proveditelné, aby rodičovská či dědická práva byla nabývána v rámci vícečlenné komunity? Byli bychom velmi vděčni za váš odborný pohled. Moc děkuji a přeji krásný sváteční víkend, Jakub Vosáhlo PL.cz.

Má odpověď: Dobrý den. Jednu věc si ujasněme. Polyamorie je jen eufemismus pro promiskuitu, pro mělké a přelétavé vztahy, pro nezodpovědnost, neukotvenost, nevěru a nemorálnost. Je zřejmé, že jakmile začali aktivisté vymáhat „manželství“ pro stejnopohlavní páry, bylo jen otázkou času, než stejný požadavek vznesou takzvané polyamorické páry a další bizarní skupiny. Vaše otázka mě tedy nepřekvapuje, nicméně od autorů takových požadavků jde o naprosté nepochopení podstaty manželství.

Manželství není jen posvěcením lásky muže a ženy, ale státní výsadou. Stát manželství podporuje, protože jde o nejlepší zázemí pro výchovu dětí, nejlepší startovní pole pro dlouholetý zdravý život, dobré pracovní výkony či zdravotní stav obou, tedy o nejefektivnější typ soužití výhodný pro společnost i jedince. Proto se stát rozhodl právně i jinak chránit a podpořit právě manželství muže a ženy. Splní-li snoubenci jeho podmínky, poskytuje jim výsady (mj. i dědění v první skupině).

V každé společnosti platí, že stát upřednostňuje, co je pro něj výhodné. Vždycky existovali jedinci, kteří inklinovali k jiným způsobům života, nicméně není důvod, aby jim stát poskytoval stejné výsady.

Vždyť polovina populace o výsady poskytované státem manželství nestojí a žije v nesezdaném soužití. Prostě nechtějí být státní institucí a plnit státem uložené podmínky. Nepociťují žádné omezení ve svém způsobu života, jen se rozhodnou vzdát se některých výhod. Není pravdou, že stát klade jinému soužití do cesty překážky. Naopak – vědomě právě manželství poskytuje některé výsady. Kdo chce, ten si může své záležitosti upravit i bez státu – soukromoprávně, tedy smlouvou či závětí. Tak to taky polovina populace žijící v nesezdaném soužití a v patchworkových rodinách činí.

Proto nevidím důvod, proč by měl stát vyhovět požadavkům polyamorických skupin a poskytnout jim stejné výsady jako manželství. Ať si lidé žijí posvém. Ale ať si nevynucují, aby jim u toho asistoval stát.

28.10.2023