Aktuální válečná situace s sebou přináší nové skutečnosti a nové tendence, s nimiž se potýkají advokáti ve svých kancelářích. Mezi nově příchozími Ukrajinci jsou i takoví, kteří zažívají ve své domovině a po cestě do bezpečí krizové stavy a život ohrožující situace, protiprávní jednání a zneužívání, čelí nejistotě a strachu z budoucnosti. Podobně jsou na tom někteří čeští občané v důsledku přetrvávající pandemie či násilné trestné činnosti (oběti domácího násilí, pokusů vraždy či loupení, dopravních nehod či ztráty blízké osoby). Pojďme se tedy podívat na to, jak klientova krize ovlivní advokátovu práci.
Krize jako subjektivní veličina
Nejprve si musíme uvědomit zásadní skutečnost: krize je subjektivní záležitost, nelze ji objektivizovat ani klasifikovat. Každý člověk prožívá krizové stavy odlišně a také odlišně a individuálně reaguje na krizové situace. Z tohoto axiomu plynou další souvislosti:
– krize nelze porovnávat;
– nikdo z nás předem neví, co v nás krizi vyvolá a jak se budeme projevovat, jak na ni budeme reagovat;
– stejné události u různých lidí vyvolají různé důsledky;
– dokonce u téhož člověka může stejná či podobná událost vyvolat odlišné krizové stavy;
– krize nejde klasifikovat ani generalizovat;
– krizi u klienta nemusíme navenek rozpoznat.
Vnější projevy krize jsou také čistě individuální. Mohou být třeba tyto: lhostejnost, nezájem, mlčenlivost, nervozita, třes rukou, agresivita (vůči okolí i vůči sobě), pláč, hněv, apatie. Pokud klienta neznáme v jeho normálním, zdravém stavu, nikdy nebudeme schopni posoudit, zda aktuální chování v kanceláři je jeho běžným chováním nebo projevem krize. Základním doporučením pro každého advokáta by tak mělo být pravidlo: NIC NEOČEKÁVAT, NIC NEPŘEDPOKLÁDAT.
Další pasáž komentáře původně psaného pro časopis Rodinné listy si můžete přečíst zde:
Doba plná krizí
Publikováno: 16. 5. 2022