Když už stát zřídil sám sobě kontrolní orgán, měl by se k jeho kritickým závěrům postavit jako chlap, věnovat se jim a vyvodit z nich odpovídající závěry. Jinak se chová pokrytecky.  

Závěrečná shrnutí zní děsivě:

1. Vysoké tempo zadlužování pokračuje, podstatné kroky a reformy nutné k udržení stability veřejných financí chybí. Nepodařilo se zastavit zvyšování mandatorních kvazimandatorních výdajů. Hospodaření státního rozpočtu tak skončilo opět velmi vysokým schodkem. Tyto skutečnosti dále prohlubují výši státního dluhu, což se také projevuje zrychlujícím nárůstem výdajů na jeho obsluhu.

2. Digitalizaci státu chybí kvalita i rychlost. Bez změny zaběhnutých postupů nelze čekat zásadní výsledky. Tempo a kvalita digitalizace agend veřejné správy v české republice jsou dlouhodobě nedostatečné. NKÚ opakovaně upozorňuje, že stát nepřistupuje k zásadním změnám a nereviduje své postupy a procesy ve státní správě.  

Zde ale musím dodat, že módní slovo „digitalizace“ pro mne není žádným kánonem a místo něj bych si vystačila se slovy jako „trvale se zdokonalující správa uchovávání a využívání dat ve státní správě“.  

3. Přínosy dotací často zůstávají jen na papíře. Formalismus v řadě případů nahradil skutečný smysl dotací. I zde jde ale hlavně o problém politický.

4. U strategicky významných politik resorty podle NKÚ jednaly v rozporu s vlastními prioritami a stanovenými cíli. V takových případech se ani teoreticky nemůže podařit dosáhnout vytýčených cílů, které jsou v případě těchto konkrétních politik zásadní pro udržitelný rozvoj ČR. Šlo přitom o strategicky významné politiky, jako je zemědělství nebo životní prostředí.

5. Řada cílů a úkolů, které mohly mít přímý dopad do života občanů, zůstala bez výsledku. Státu se nedaří naplňovat strategické cíle a úkoly v řadě oblastí, které mají přímý dopad na život občanů. V roce 2022 se jednalo o cíle ve vzdělávání, bezpečnosti, nebo například telekomunikace. V řadě případů resorty a další instituce vynakládaly peněžní prostředky, které nepřispívaly ke stanovenému cíli, a nelze je tak považovat za účelné.

6. Pomalý postup státu a jeho neefektivita zbytečně zpožďují a prodražují infrastrukturní projekty. V některých případech to může znamenat také nedodržení mezinárodních závazků.

7. Státní organizace nezacházely se státními penězi podle pravidel. Některé státní organizace prostředky nevynakládaly v souladu s těmito principy a nevytvářely ani důležité kontrolní mechanismy, které by tomu pomohly předcházet. V konkrétních případech se tímto neřídily ani klíčové instituce, které pravidla pro nakládání se státními penězi nastavují a mají na ně dohlížet.  

Celou zprávou se prolíná téma plýtvání s veřejnými prostředky s minimální následnou kontrolou. Ačkoli jsme dříve všechna pochybení tak nějak sami tušili, vidět je černé na bílém s ciframi, které stát z našich daní promrhal, čtenáře ani trochu netěší.  

Naopak ho na mnoha stránkách napadne, zda by NKÚ neměl vedle kontroly formální správnosti a hospodárného vynakládání

prostředků mnohých z těchto kapitol posoudit i sám smysl a opodstatnění existence kontrolovaných institucí. Stát totiž vedle ministerstev a řady ústředních výkonných institucí provozuje a podporuje desítky divadel a galerií, řadu agentur, několik kin, mnoho ústavů a jednu regionální televizi.

Je pak s podivem, že stát uvažuje o zvýšení daní svým daňovým poplatníkům, namísto aby v době těžké ekonomické krize zrušil nadbytečné instituce a neefektivní ztrátové tituly hrazené právě z poplatníkových daní.

Tohle je totiž zpráva o činnosti, jejíž obsah bychom měli vzít na vědomí se značným znepokojením.  

Zapamatujme si to. A vzpomeňme si na to pokaždé, až tady před námi bude další ministr žadonit o peníze, o indexaci, o budovy, o zaměstnance namísto aby navrhoval rušení agend, úřadů a dotačních titulů.

A dotace? Dotace jsou zlo a je třeba je zrušit. 

13. 7 2023