Cílem změn obsažených v tomto balíčku má být posílení odpovědnosti jednotlivých států a střednědobé zaměření rozpočtového plánování.

Vzpomeňme si na příběh s Maastrichtskými kritérii.

Maastrichtská kritéria (známá také jako konvergenční kritéria) jsou kritéria pro členské státy Evropské unie pro vstup do 3. fáze Evropské hospodářské a měnové unie (EMU) a pro zavedení společné měny – eura.  

1. Cenová stabilita  

2. Stabilita devizového kurzu  

3. Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb  

4. Veřejné finance

Výše hrubého veřejného dluhu – podíl státního dluhu na HDP do 60 %.

Deficit veřejného rozpočtu – podíl deficitu státního rozpočtu na HDP do 3 %.

Vzpomínáte si?

Existovalo období, kdy byly zejména nové členské země peskovány, když kritéria neplnily, a bylo jim vyhrožováno odepíráním dotací.  

Maastrichtská kritéria platí dosud.

Ale mezitím Belgie, Francie, Španělsko, Itálie, Portugalsko a zejména Řecko nebyly schopny tato kritéria plnit. Najednou, během času se kritéria začala změkčovat, promíjet.

Dnes máme na stole nová doporučení, opět velmi odvážná, opět burcující, slibující, plánující.

A jak v budoucnu dopadnou?

Inu: takový je osud všech podobných huráakcí!  

Mohla bych připomenout i příběh tzv. Lisabonské strategie. Ta byla přijata Evropskou radou v roce 2000 s cílem vytvořit do roku 2010 z EU nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa. Ale ani jednoho z halasně vytrubovaných cílů nebylo dosaženo dodnes.

Dodnes si možná někteří z vás pamatují, jak se při přijímání tehdejších fantasmagorických cílů plácali evropští lídři po zádech.

Zdá se, že se tato blamáž stejně stejně jako blamáž s tzv. maastrichtskými kritérii někomu nestačila.

Takže ještě jednou a nahlas: Cílem změn obsažených v tomto balíčku má být posílení odpovědnosti jednotlivých států a střednědobé zaměření rozpočtového plánování.  

Tak určitě…