1. Ústavní právo na hotovostní transakce nezakládá povinnost kohokoliv uzavřít transakci podle požadavku druhé strany. Právo každé strany obchodního vztahu svobodně se rozhodnout, zda chce platit/brát platby v hotovosti či nikoliv, zůstává nedotčeno. Opačné zvěsti jsou jen dezinformacemi či nepochopením.

2. Ústavní právo na hotovostní platby znamená jediné: když se obě strany transakce dobrovolně dohodnou na platbě v hotovosti, nemůže jim stát přikázat, aby provedly platbu bezhotovostně.

3. Jde o základní smluvní princip. Pokud se dvě strany dohodnou na všech podmínkách (např. na platbě v hotovosti nebo bezhotovostně), nesmí jim v tom státní autorita bránit a nutit je k uzavření transakce za jiných podmínek.

4. Nejde tedy vůbec o to, aby obchodníky stát nutil brát od zákazníků hotovost nebo občany hotově platit.

5. Jde o obranu občanů před libovůlí státních autorit (i snah EU) prosadit bezhotovostní platby jako povinné a jediné možné. Což reálně hrozí.

Proto ústavní zakotvení práva na hotovost zásadně podporuji.