Než odpovíme na tuto otázku, pojďme si ji nejdřív zjednodušit.

Formuje se nová generace? Rodí se vůbec nová generace, když mužnost je dnes považována za toxickou a ženskost za středověký anachronismus?

Ale dobrá, mladá generace nějaká je a snad i bude dobudoucna. Ale formuje se nějak? Nebo je spíše formována? Nesnaží se nové pokrokové ideologie stvořit nového člověka, novou generaci? Někteří představitelé militantního progresivismu se tím ani netají. Sledujeme sílící snahy odstavit děti od „nezdravého“ vlivu zastaralých názorů rodičů a předat jejich výchovu mašinérii školství prostoupeného neziskovým aktivismem, pokrokové kultury a od „nevhodných“ obsahů očištěného vlivu médií. Necháme to tak?

Ale zpět k oné otázce, zda se formuje nová generace lidských práv.

Nejdříve si musíme odpovědět na otázku, co jsou to vlastně práva. Je to soubor nároků? Někdo to tak vidí. Podle mne jde o takový zákonný rámec životních podmínek, který by bylo možné porušit jen násilím. Násilím jakéhokoli druhu. Proto mluvíme pro jistotu o základních právech, abychom zúžili obsah pojmu „právo na“ právě jen na onen minimální zákonný rámec.

Pak tu jsou nároky, které se za obratem „právo na“ jen schovávají. Jak je poznáme? Taková práva jsou nenaplněna, když nám někdo něco nedá, nezajistí, když pro nás věci či úkony nezaručí, nezabezpečí, nerozdistribuuje. Takovéto nároky, vydávané za práva, jsou vlastně popřením základních práv, protože nutí ostatní konat pod státním nátlakem to, co po nich požadují ti, kdo přicházejí s nároky.

Existuje nárok na dobré počasí či podnebí? Právo na štěstí? Právo na dítě? Na byt? Na wifi? Na životní prostředí?

Pokud ano, musí ho někdo zajistit.

Existuje nárok na bydlení, dopravu, životní standardy? Pak z toho plynou povinnosti pro ostatní členy společnosti. Povinnosti vymahatelné státní mocí.

Pod rouškou diskuse o „nové generaci práv“ se nenápadně smazává hranice mezi právem a nárokem. Když jsem studovala na právnické fakultě, jasně jsme rozlišovali právo na nárok od nároku na právo.

Jaký je důsledek dnešního vývoje? Redefinice. Redefinice slov. Slova přestávají mít svůj původní význam.

Svoboda slova ano, ale ne to, co je zraňující. Vlastnictví ano, ale nikoliv pro Rusy a pro lajdáky.

Právo kdysi mělo za úkol spojovat. Mírnit napětí ve společnosti. Dnes je to úplně jinak. Nová práva polarizují společnost a procházejí často při hlasování o jediný hlas. Tak to být nemá. Právo má zobrazovat to, na čem se většina společnosti shodne.

To vše je velkým úkolem pro nás. Pro právníky. Vysvětlovat a nedovolit inflaci práv, tím spíš lidských.

To jsem řekla 22.6.2023 na Právnickém klubu uspořádaném Stálou konferencí českého práva.