Všichni milujeme své děti. Někteří z nás milují i děti cizí, třeba protože jsou roztomilé nebo protože žijeme s jejich rodičem a bez dětí ho přijmout nelze.
Všichni milujeme své děti. Protože je milovat musíme. Tak to zařídila příroda, tak to máme napsané v zákonech.
Minulý týden jsem dopsala svou novou knihu. Jmenuje se „Rodinu si nevybereš“. Rodinu si nevybereš, jsem v této knize tvrdila na každé její straně. Ale co když se mýlím? Co když je všechno jinak a své nové rodiny v dospělém věku vybíráme sami?
Rodinu si nevybereš = vybere ti ji osud a ty nemáš svůj život ve svých rukách. Tohle tvrzení z rodičů snímá odpovědnost. Ale my si přece nevybíráme jen ty rodiny, do kterých se narodíme. Zato si vybíráme své partnery, své manžele, s nimiž plodíme děti.
Jestliže si svou rodinu v dospělosti vybíráme, jsme tím, kdo o výběru rozhoduje, kdo své krok řídí, kdo má vliv na atmosféru a kdo se odpovědnosti nezbavuje.
Právě opačný přístup potvrzuje následující judikatura Ústavního soudu, jež se na první pohled týká střídavé péče, ale na druhý právě našeho tématu – patchworkových rodin.
1. Nález ÚS ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. I.ÚS 48/04 – Má-li 8letá dcera dobré vztahy s oběma rodiči, pak špatná komunikace mezi rodiči stresující nezletilou není důvodem pro odmítnutí střídavé péče.
2. Nález ÚS ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 3065/21 – Zatímco otázka komunikace z definice pokrývá zejména schopnost rodičů se vzájemně informovat (potažmo dohodnout), respekt k rodičovské roli druhého rodiče ukazuje celkové nastavení rodičů, tj. zda a nakolik je jeden rodič schopný a ochotný uznat (či lépe přijmout), že druhý rodič má rovněž právo a předpoklady se o společné dítě samostatně starat a plnohodnotně na něj výchovně působit. Míru respektu k rodičovské způsobilosti navíc lze odvodit nejen z projevů rodičů vůči sobě navzájem, ale rovněž z jejich vystupování vůči třetím subjektům (soud, OSPOD, škola atd.).
V těchto nálezech rezonují následující závěry:
- Jsme odpovědni za toho, koho vybereme jako rodiče pro své dítě.
4. 6. 2023
- Jsme odpovědni za komunikaci s ním i po rozpadu vztahu.
- Jsme odpovědni za respekt k jeho formě rodičovství.
A plyne z nich ještě něco, velmi akutního a aktuálního: Diskutovat a komunikovat je třeba. Pořád. I ve válkách.
To platí nejen pro rodiny, ale i pro přátele, nepřátele, pro státy.
3. Nález ÚS ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3522/22: Projevují-li oba rodiče zájem, pak jsou si oba rovni v právu o dítě pečovat a střídavá péče je rovnocenná varianta k péči jednoho rodiče. Zásadně není na překážku ani značná vzdálenost, neboť lze volit nestejnoměrnou střídavou péči (pracovní dny vs dny volna).
4. Nález ÚS ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3038/22: Prioritním měřítkem pro svěření dítěte do střídavé péče není ani (mnohdy subjektivní) přání dětí (v tomto případě ve věku 13 a 14 let) či přání jednoho z rodičů, ale nejlepší zájem dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). A nejlepším zájmem dětí je vždy péče obou rodičů.
Z čehož plyne další závěr:
- Koho jsme si kdysi vybrali, ten se nám dnes už nemusí líbit. Jsme s ním ale stejně navždycky spojení a musíme s ním mluvit, musíme uznávat jeho rodičovské právo a jeho právo vyznávat jiné hodnosti, cíle, smysl života.
Nyní citace z knihy Sdílené rodičovství autorů PEMOVÁ, T., PTÁČEK, R. (vydal Národní institut pro děti a rodinu, 2020, s. 9.), z článku FUČÍK, P., ŠOLCOVÁ, M. Nové formy rodičovství: Střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti - přehledová studie. Sociální studia, č. 2/2022, s. 49). Data nepodporují tvrzení, že by průměrný konflikt mezi rodiči měl více narušující důsledky pro děti než výrazně omezený vztah s jedním z rodičů. Střídavá péče není v obecné rovině pro děti škodlivá. Škodlivé jsou nepřiměřené přístupy rodičů a institucí, zejména konflikt či dlouhodobá nejistota, zasahující děti.
Jistě, říkáte si. Nic, co bychom sami nevěděli. Čímž se dostáváme k přání dítěte.
5. Nález ÚS ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. III. ÚS 484/23: Nelze nezletilé dítě odebrat rodičům a umístit do ústavu jen kvůli neshodám mezi rodiči, a to ani v případě že rodiče nejsou schopni neeskalovat konflikt, když ani dvouletý soudní dohled neplní svůj účel, rodiče nerespektují soudní rozhodnutí ani pokyny odborníků a vzájemně se obviňují z duševních nemocí.
Co způsobujeme svým dětem?
Dětství není idylická doba, ale krutá příprava na krutý život.
Krutost pramení z toho, že nežijeme ve vzduchoprázdnu.
Ačkoliv se zaklínáme nejlepším zájmem dítěte, své děti od narození mučíme a znásilňujeme. Kdo to nedělá, kdo chce své děti uchránit od všech stresů a nepohodlností, ten jim ubližuje nejvíce.
Je to podobné, jako když chceme děti postupně malými dávkami jedu přivykat na smrtelné množství.
Podobně v dobrých a slušných rodinách zvyšujeme zátěž a lehce, neznatelně dávkujeme povinnosti, stres, tlak dospělého světa.
V patchworkových rodinách je to složitější a viditelnější. Kolem sebe totiž vidíme dva typy rodin:
a) Rodina mimosoudní: děti znají svá práva a občas si je hlasitě vynucují. Probíhá boj o moc, o vliv, o lásku a poslušnost mezi jednotlivými členy. Mezi novými partnery, mezi expartnery, mezi příbuznými, mezi sourozenci.
Nebezpečí takových nových rodin jsou otčímové, noví nevlastní sourozenci, bagatelizace přání a zájmů dětí, složité postavení macech.
b) Rodina soudící se: rodiče to mají těžší, děti konfliktů více využívají a zneužívají.
Nebezpečí takových rodin jsou rozmazlené děti, které vydírají, manipulují a nechávají se kupovat.
Jako ve ostatních oblastech záleží na tom, zda naše cíle jsou krátkodobé (dnes, zítra, za týden) nebo dlouhodobé (až budou děti dospělé, až budou rodiče staří). Za myslíme, resp. zda naši klienti myslí na dnešek, nebo na dobu za deset let.
Lidé jsou různí. Mají různé zájmy, kritéria priority, tužby.
Myslete na to. Mysleme na děti.
V této souvislosti doporučuji knihu Ian McEwan: Myslete na děti, Odeon 2015, překlad Ladislav Šenkyřík, 216 stran. Skvělý britský autor vystihl předmět našeho zájmu naprosto přesně.
Minulý týden, ve čtvrtek 25. května 2023 byl Mezinárodní den pohřešovaných dětí. To jsou děti, které se ztratily svým rodičům. Není horší situace pro matku, pro otce. Nejistota, kde jsou, co s nimi bude, co když už nejsou.
V našich kancelářích vidíme, že se každý den děti pohřešují své rodiče, jež o ně mají pečovat jako o drahokam nejcennější. Jak se naši klienti chovají k dětem, tak se nechovají lidé k žádným živým tvorům.
Mysleme na děti.
A mysleme na ně nově v patchworkových rodinách.
A dělejme vše proto, aby se rodiče nerozcházeli.
Nerozešli.
Děkuji ústavnímu soudci dr. Tomáši Lichovníkovi za inspiraci a upozornění na řadu zajímavých nálezů Ústavního soudu.
Vystoupení na konferenci Rodina v právu a bezpráví pořádané Unií rodinných advokátů dne 30. května 2023 a zaměřené na právní a neprávní souvislosti patchworkových rodin
Děti v rodině covidové a před a postcovidové
Všichni milujeme své děti. Někteří z nás milují i děti cizí, třeba protože jsou roztomilé nebo protože žijeme s jejich rodičem a bez dětí ho přijmout nelze.
Všichni milujeme své děti. Protože je milovat musíme. Tak to zařídila příroda, tak to máme napsané v zákonech.
Minulý týden jsem dopsala svou novou knihu. Jmenuje se „Rodinu si nevybereš“. Rodinu si nevybereš, jsem v této knize tvrdila na každé její straně. Ale co když se mýlím? Co když je všechno jinak a své nové rodiny v dospělém věku vybíráme sami?
Rodinu si nevybereš = vybere ti ji osud a ty nemáš svůj život ve svých rukách. Tohle tvrzení z rodičů snímá odpovědnost. Ale my si přece nevybíráme jen ty rodiny, do kterých se narodíme. Zato si vybíráme své partnery, své manžele, s nimiž plodíme děti.
Jestliže si svou rodinu v dospělosti vybíráme, jsme tím, kdo o výběru rozhoduje, kdo své krok řídí, kdo má vliv na atmosféru a kdo se odpovědnosti nezbavuje.
Právě opačný přístup potvrzuje následující judikatura Ústavního soudu, jež se na první pohled týká střídavé péče, ale na druhý právě našeho tématu – patchworkových rodin.
1. Nález ÚS ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. I.ÚS 48/04 – Má-li 8letá dcera dobré vztahy s oběma rodiči, pak špatná komunikace mezi rodiči stresující nezletilou není důvodem pro odmítnutí střídavé péče.
2. Nález ÚS ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 3065/21 – Zatímco otázka komunikace z definice pokrývá zejména schopnost rodičů se vzájemně informovat (potažmo dohodnout), respekt k rodičovské roli druhého rodiče ukazuje celkové nastavení rodičů, tj. zda a nakolik je jeden rodič schopný a ochotný uznat (či lépe přijmout), že druhý rodič má rovněž právo a předpoklady se o společné dítě samostatně starat a plnohodnotně na něj výchovně působit. Míru respektu k rodičovské způsobilosti navíc lze odvodit nejen z projevů rodičů vůči sobě navzájem, ale rovněž z jejich vystupování vůči třetím subjektům (soud, OSPOD, škola atd.).
V těchto nálezech rezonují následující závěry:
- Jsme odpovědni za toho, koho vybereme jako rodiče pro své dítě.
4. 6. 2023
- Jsme odpovědni za komunikaci s ním i po rozpadu vztahu.
- Jsme odpovědni za respekt k jeho formě rodičovství.
A plyne z nich ještě něco, velmi akutního a aktuálního: Diskutovat a komunikovat je třeba. Pořád. I ve válkách.
To platí nejen pro rodiny, ale i pro přátele, nepřátele, pro státy.
3. Nález ÚS ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3522/22: Projevují-li oba rodiče zájem, pak jsou si oba rovni v právu o dítě pečovat a střídavá péče je rovnocenná varianta k péči jednoho rodiče. Zásadně není na překážku ani značná vzdálenost, neboť lze volit nestejnoměrnou střídavou péči (pracovní dny vs dny volna).
4. Nález ÚS ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3038/22: Prioritním měřítkem pro svěření dítěte do střídavé péče není ani (mnohdy subjektivní) přání dětí (v tomto případě ve věku 13 a 14 let) či přání jednoho z rodičů, ale nejlepší zájem dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). A nejlepším zájmem dětí je vždy péče obou rodičů.
Z čehož plyne další závěr:
- Koho jsme si kdysi vybrali, ten se nám dnes už nemusí líbit. Jsme s ním ale stejně navždycky spojení a musíme s ním mluvit, musíme uznávat jeho rodičovské právo a jeho právo vyznávat jiné hodnosti, cíle, smysl života.
Nyní citace z knihy Sdílené rodičovství autorů PEMOVÁ, T., PTÁČEK, R. (vydal Národní institut pro děti a rodinu, 2020, s. 9.), z článku FUČÍK, P., ŠOLCOVÁ, M. Nové formy rodičovství: Střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti - přehledová studie. Sociální studia, č. 2/2022, s. 49). Data nepodporují tvrzení, že by průměrný konflikt mezi rodiči měl více narušující důsledky pro děti než výrazně omezený vztah s jedním z rodičů. Střídavá péče není v obecné rovině pro děti škodlivá. Škodlivé jsou nepřiměřené přístupy rodičů a institucí, zejména konflikt či dlouhodobá nejistota, zasahující děti.
Jistě, říkáte si. Nic, co bychom sami nevěděli. Čímž se dostáváme k přání dítěte.
5. Nález ÚS ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. III. ÚS 484/23: Nelze nezletilé dítě odebrat rodičům a umístit do ústavu jen kvůli neshodám mezi rodiči, a to ani v případě že rodiče nejsou schopni neeskalovat konflikt, když ani dvouletý soudní dohled neplní svůj účel, rodiče nerespektují soudní rozhodnutí ani pokyny odborníků a vzájemně se obviňují z duševních nemocí.
Co způsobujeme svým dětem?
Dětství není idylická doba, ale krutá příprava na krutý život.
Krutost pramení z toho, že nežijeme ve vzduchoprázdnu.
Ačkoliv se zaklínáme nejlepším zájmem dítěte, své děti od narození mučíme a znásilňujeme. Kdo to nedělá, kdo chce své děti uchránit od všech stresů a nepohodlností, ten jim ubližuje nejvíce.
Je to podobné, jako když chceme děti postupně malými dávkami jedu přivykat na smrtelné množství.
Podobně v dobrých a slušných rodinách zvyšujeme zátěž a lehce, neznatelně dávkujeme povinnosti, stres, tlak dospělého světa.
V patchworkových rodinách je to složitější a viditelnější. Kolem sebe totiž vidíme dva typy rodin:
a) Rodina mimosoudní: děti znají svá práva a občas si je hlasitě vynucují. Probíhá boj o moc, o vliv, o lásku a poslušnost mezi jednotlivými členy. Mezi novými partnery, mezi expartnery, mezi příbuznými, mezi sourozenci.
Nebezpečí takových nových rodin jsou otčímové, noví nevlastní sourozenci, bagatelizace přání a zájmů dětí, složité postavení macech.
b) Rodina soudící se: rodiče to mají těžší, děti konfliktů více využívají a zneužívají.
Nebezpečí takových rodin jsou rozmazlené děti, které vydírají, manipulují a nechávají se kupovat.
Jako ve ostatních oblastech záleží na tom, zda naše cíle jsou krátkodobé (dnes, zítra, za týden) nebo dlouhodobé (až budou děti dospělé, až budou rodiče staří). Za myslíme, resp. zda naši klienti myslí na dnešek, nebo na dobu za deset let.
Lidé jsou různí. Mají různé zájmy, kritéria priority, tužby.
Myslete na to. Mysleme na děti.
V této souvislosti doporučuji knihu Ian McEwan: Myslete na děti, Odeon 2015, překlad Ladislav Šenkyřík, 216 stran. Skvělý britský autor vystihl předmět našeho zájmu naprosto přesně.
Minulý týden, ve čtvrtek 25. května 2023 byl Mezinárodní den pohřešovaných dětí. To jsou děti, které se ztratily svým rodičům. Není horší situace pro matku, pro otce. Nejistota, kde jsou, co s nimi bude, co když už nejsou.
V našich kancelářích vidíme, že se každý den děti pohřešují své rodiče, jež o ně mají pečovat jako o drahokam nejcennější. Jak se naši klienti chovají k dětem, tak se nechovají lidé k žádným živým tvorům.
Mysleme na děti.
A mysleme na ně nově v patchworkových rodinách.
A dělejme vše proto, aby se rodiče nerozcházeli.
Nerozešli.
Děkuji ústavnímu soudci dr. Tomáši Lichovníkovi za inspiraci a upozornění na řadu zajímavých nálezů Ústavního soudu.
Vystoupení na konferenci Rodina v právu a bezpráví pořádané Unií rodinných advokátů dne 30. května 2023 a zaměřené na právní a neprávní souvislosti patchworkových rodin
Publikováno: 4. 6. 2023