Od začátku kampaně (kterou jsem spustila 11. 4.) objíždím téměř denně městečka a vesnice v krajině jižně od Plzně. Plynule jsem tím navázala na svůj koníček z posledních let - objíždět vesnické hospody a v každé z nich se zastavit na kus řeči s místními usedlíky. Moc mě to baví a je to pro mne i velká škola a poučení. Někde je hospoda plná, někde se bavím třeba jen se samotným hostinským nebo servírkou. Čekala jsem, kdy se něco takového stane i na ohlášeném mítinku s občany. A stalo se. Místo nebudu jmenovat, ale opravdu, na jedno setkání opravdu přišel jen jeden jediný místní volič. Určitě si říkáte, proč takovou ostudu vytrubuji do světa. Ráda to vysvětlím. Nelituju ani oné jedné cesty za tím jedním jediným živým člověkem. Bylo to ostatně moc zajímavé a hodně otevřené povídání. Klidně něco takového budu riskovat znovu. Protože lidé na malých obcích si zaslouží, aby za nimi někdo občas přijel a zajímal se o jejich životy, o jejich problémy i radosti. Někteří kandidáti si myslí (aspoň to podle jejich chování vypadá), že se kampaň dělá přes média. Dávají rozhovory, usmívají se do objektivů. Ale o životech normálních lidí, o jejichž hlasy se přitom ucházejí, se zblízka nijak nezajímají. Já se zajímám a zajímat budu. A přijedu, i kdyby mě čekal jen jeden jediný člověk.